Dohoda

2)

V davu na Hajdukově zahradní párty, kterou pořádá každoročně na oslavu konce léta, zahlídnu pár známých tváří ze školy a se všemi se přivítám. Všichni už zjistili, že patřím k ostatním z kapely a o to víc si se mnou chtějí popovídat a získat nějaké informace.

Jak jste se dali dohromady? Ty umíš zpívat? Baví tě to? A nejčastěji... Tak ty hraješ v kapele?

Mám co dělat, abych nad nimi nekroutil očima, protože by se mi z toho akorát tak zamotala hlava

Naštěstí mě vysvobodí naše nejvěrnější fanynka – tedy Daniela – a odvede mě od nich pryč.

„Úplně jsem na tobě viděla, jak v duchu třískáš hlavou o zeď," vysměje se mi.

Dovede mě za Marikou, která na mě netrpělivě mává, protože už přišel náš čas.

„Ahoj lidi," ozve se z reproduktorů Robinův hlas a zvedne se vlna nadšení. „Naši spolužáci souhlasili, že nám předvedou svůj talent, tak snad se vám budou líbit, jako mě," kývne na nás a já si přetáhnu kytaru přes hlavu. „Dobře se bavte," řekne ještě, než odejde do davu lidí, kteří na nás teď zírají a já ho vystřídám u mikrofonu.

Neříkám nic, jen kývnu na Mariku a spustím první píseň, kterou jsem, si zvolili. Alone together od Fall out boy.

I don't know where you're going
But do you got room for one more troublet soul.

Ondra pomalu oťukává bubny, až nakonec udeřím do strun a rozjedeme to.

V davu zahlédnu pár překvapených tváří, ale nevěnuji jim pozornost. Při vystoupení se vždycky dívám nad ně. Jen mě akorát tak znervózňuje jejich zírání, případně když si povídají mezi sebou.

Hudba je cit, který dáváte lidem, ale pokud nehrajete s radostí, a hlavně kvůli sobě, nikdy to člověka tolik nenaplní. Možná proto, jsem sáhl i po kytaře, i když mi chybí klavír. Naši by byli o hodně raději, kdybych u piana zůstal a stal se ze mě virtuóz, při hraní Mozarta, Beethovena nebo Vivaldiho.

Vážnou hudbu mám rád, ale není to něco, co můj život naplňuje. To, co mě doopravdy baví ze všeho nejvíc, je zpěv.

V davu zahlídnu Danielu a mrknu na ni. Když si všimnu, že nás natáčí na svůj telefon. Jak ji znám, jede živě do storýčka na můj Instagram.

Několik lidí tancuje do rytmu, a dokonce i zpívají známé písně, které zaslechli v rádiu. Zahrajeme ještě několik dalších songů, než dorazí DJ, aby nás mohl vystřídat.

„Tak fajn lidi, poslední písnička od nás," zakřením se, když v davu zaslechnu bučení na protest. Já i Marika si sundáme kytaru a odložíme ji do stojanu. Marika si stoupne ke klávesám a já vezmu mikrofon. Vráťa začne brnkat písničku Doom days od Bastile a já spustím.

When I watch the world burn
All I think about is you.

Nikdy jsem neměl problém s nízkými ani vysokými tóny a rozhodně jsem se nikdy nesnažil někoho napodobovat. Vždycky jsem zpíval hlavně za sebe a tahle píseň mě chytla za srdce. Má rytmus a je chytlavá.

S mikrofonem u úst chodím sem a tam a celkově se odvážu. Zkrátka si nemůžu pomoc. Hrozně mě to baví. Přidal bych se k ostatním na protest, abychom ještě neskončili, kdyby to bylo možné.