15)

409 32 4
                                    

Ráno se probudím v posteli sám. Natáhnu ruku, abych mohl Mikyho obejmout, ale v posteli po něm zůstala jen jeho vůně. Hlava mě bolí jako střep po včerejší propité noci, tak jen zabořím obličej do jeho polštáře a oddaluju nevyhnutelné vstávání. Dneska se mi povedlo uvolnit se z práce a rozhodně nemám v plánu něco podnikat. Maximálně budu koukat na seriály a prohloubím tak svou depresi, kterou s kocovinou mívám.

„Už jsi vzhůru?" ozve se ode dveří. Ohlídnu se a vidím Mikyho, který a hrnkem v ruce vejde do mého pokoje. Na sobě má moje bílé tričko s nápisem AC/DC a černé tepláky. Taky moje. Pokud vím, několik triček mi musel ukrást, protože jsou teď v nenalezenu. Jednou mu budu muset probrat jeho skříň. Až bude doma sám.

„Ne," zasténám a znovu zabořím obličej do polštáře. „Umřel jsem a ty mě taháš z podsvětí," zahuhlám. Nechápu, jak mě mohlo napadnout, že v noci odešel domů. To není jeho styl.

„Uplatil jsem Charóna, máš smůlu," sedne si ke mně na postel. „Denny dělá míchaná vajíčka. Prý tě to vždycky dostane na nohy, když máš kocovinu."

Něco neurčitého zamručím a hlavu položím Mikymu na břicho, abych měl intenzivnější přístup k jeho vůni. Překvapím tím i sám sebe.

S Mikym se spolu moc netulíme. Maximálně po sexu, a to jen kvůli tomu, aby to směřovalo k dalšímu sexu. Naposledy kdy jsme se tulili celou noc byl ten večer, kdy měl astmatický záchvat. A včera.

I jemu přijde mé chování zvláštní.

„Jsi v pohodě?" zajímá se.

„Hm," zamručím znovu, ale zesílím stisk rukou kolem jeho pasu. A on mě nechá. Dokonce odloží kávu na noční stolek a zaboří mi ruce do vlasů. Toho pocitu se nikdy nenabažím.

Je mi jasné, že je to debilní a trochu ubohé, když potřebuju něčí oporu, ale v tuto chvíli mi to je fuk. Jako by byla Mikyho náruč to jediné, co brání okolnímu světu, aby mi ublížil. Odhání ode mě veškeré nebezpečí, a to se mi líbí.

Vydržel bych tak celý den, kdyby se na protest neozval můj prázdný žaludek a z kuchyně sem nedoléhala vůně snídaně.

„Máš dneska něco v plánu?" zeptá se Miky.

„Ne," vydechnu. „Chtěl jsem koukat na bednu a utápět se v depresi. Ale docela by se mi líbilo tohle." Pohladím ho prsty po zádech, aby pochopil, co mám na mysli. „Ty máš něco v plánu?"

„Chtěl jsem se jít projít se Zoey. Ale pak sis ze mě udělal polštář a hned mě to přešlo."

„Teplo vyhřáté postele, ve které jsem navíc já, namísto procházky zimní krajinou? Rozhodně mám lepší nápady."

„Páni," protáhne. „Právě teď můj pes hlasitě zavyl steskem po mé osobě a ty děláš, jako by ti to bylo jedno."

„Chudák krvelačná bestie," polituju ji na oko. „Zatímco já? Takový hezký medvídek panda a ty bys mě opustil? Vy šelmy zkrátka musíte držet při sobě."

„Já jsem šelma?" rozesměje se a já zvednu hlavu, abych se mu mohl podívat do očí.

„Nechápu, čemu se tak divíš. Jednou tě budu muset natočit při sexu. Vždycky na mě tak koukáš... Jako šelma uprostřed lovu. Je to sexy. Ne jako Aleš. Ten na mě zíral jako slizký had. Zvedl se mi z toho žaludek," vyhrknu rychle, aniž bych byl schopen se zastavit.

Že jsem to neměl říkat, mi dojde v té vteřině, co jsem to vypustil z úst. Mikymu ztvrdne pohled a zarazí se uprostřed pohybu v hlazení v mých vlasech. Někdy bych měl svou pusu zašít. To, jak moc mluvím mě jednou přivede do hrobu.

DohodaKde žijí příběhy. Začni objevovat