1. Kapitola

150 17 1
                                    

George Pov:
„Georgi! Vstávej pokavad tam chceme být včas!" Křičí na mě zezdola táta, jelikož jsme už měli jet na Floridu. Ano. Mám tam jet na intro na střední školu. Bydlím v New Yorku, ale škola na Floridě se mi prostě zalíbila. Je mi 18, jsem barvoslepý s jsem heterochromic, což znamená, že mám každý oko jiný. Jedno mám hnědý a druhý modrý. Jsem gay, mám ségru Laylu, které je 13 a tátu. Mamka mi zemřela, když mi bylo 15. Hodně těžce jsem to snášel. Měl jsem ji hodně rád, vždy mi zvedla náladu a dokázala mě rozesmát, jelikož jsem neměl moc přátel a s tátou jsem se stále hádal. Jen kvůli tomu, že furt spím a nemám žádný život. Nemůžu za to, že jsem věcně unavený, jelikož se učím každý den pokaždé, když se vracím domů ze školy. Jsme celkem chudý a taky proto jsem si na ubytování na škole šetřil skoro rok. No a konečně sem jedu!

Sešel jsem schody i s kufrem, kde mám zabalené věci na asi tak dva měsíce. Snad tam mají pračku. A konečně jsme vyrazili. Sestra byla jako vždy na mobilu a já poslouchal písničky a přitom jsem se Koukal z okna a po chvíli jsem usnul.

„Georgi prober se, jsme tu" probral mě táta a já vylezl z auta a protáhl se. Podíval jsem se na skolu a otevřel jsem pusu. Ta škola byla nádherná a sakra veliká. Jestli se tu neztratím, stane se zázrak. Vzal jsem si kufr z auta a šli jsme na recepci, kde mi dala recepční klíče od mého pokoje a řekla kudy se tam dostanu. Nebyla moc příjemná... s tátou a ségrou jsme se vydali do pokoje a když jsem pokoj otevřel, tak jsem zíral. Ten pokoj byl celkem prostorný a byla tu velká hezká postel. Spánek. Usmál jsem se a položil jsem kufr vedle postele. Spolubydlící je asi někde pryč. Jelikož tu jsou kufry, ale nikdo tu není.

„Tak jo Georgi. My už pojedeme" usmál se na mě táta a já k němu přistoupil a objal ho.

„Budeš mi chybě tati" řekl jsem a pak jsem objal svou sestru, která začala brečet.

„Shh to nic... to bude v pořádku ano?" Ona kývla a usmála se na mě. Naposledy jsem je objal a pak odešli. Sedl jsem si na postel a povzdychl jsem si. Začal jsem si vybalovat, což mi zabralo skoro půl dne...

Po několika hodinách, když jsem si dovybalil, někdo přišel do pokoje a byl to trochu nízký, usměvavý brunet.

„Jé ahoj! Jsem Karl!" Řekl s úsměvem a podal mi ruku. Potřepal jsem si s ním a úsměv mu oplatil.

„Jsem George" Řekl jsem a on se opět usmál. Mezitím jsem se toho hodně dozvěděl. Je mu taky 18, je gay a má kluka Nicka, má bráchu a bydlí ve Virginii. Ten Nick má prý kamaráda, co si říká Dream a že ho moc nemá rád, ale jelikož je to Nickův nejlepší kamarád, tak se tváří jako, že ho má aspoň trochu rád. Tak Dream jo... divná přezdívka. Já mu zase řekl něco u mě a pak někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Byly to dva kluci. Jeden vyšší trochu brunet a ten druhý vysoký nádherný blomďák s nádhernýma smaragdovýma očima. Karl šel toho bruneta políbit a tak jsem poznal, že je to nejspíš Nick. A jo hádám správně.

„Čau jsem Nick a tohle je Clay neboli Dream" tak Clay jo... vypadá trochu jako děvkař. Má uplý černý triko, černé džíny a koženou bundu plus má na ruce tetování. Vůbec se neusmívá, je jako bez duše a bez emoc. Pozdravil jsem je a Nick odpověděl s úsměvem, ale 'Dream' nic. Nechal jsem to raději být a tak jsem řekl Karlovi, že jdu už spát a tak jsem se s nimi rozloučil a lehl jsem si do postele a zanedlouho usnul.

 Nechal jsem to raději být a tak jsem řekl Karlovi, že jdu už spát a tak jsem se s nimi rozloučil a lehl jsem si do postele a zanedlouho usnul

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Tady je první kapitola!!! Snad se vám první kapitola líbila a zítra vydám další :))

-Words: 652

~A boy with a callous heart~ //DNFKde žijí příběhy. Začni objevovat