George Pov:
Celý den jsem se bavil jenom s Willem a musím říct, že je s ním hodně sranda a je milí. Vlastně jsme ani nic moc nedělali, jen pomlouvali tu šlapku, která se celý den motala okolo Claye. Jo, vadilo mi, že je na něm úplně přilepená a kvůli tomu jsem na ni žárlil, ale po asi tak hodině jsem si toho přestal všímat. Měl jsem jet za chvíli za tátou, abych se zeptal jestli můžu jet na tu školu v přírodě. Myslím si, že je lepší se ho zeptat osobně než přes mobil a taky chci vidět svou sestru.„Georgi posloucháš mě vůbec?" Vyrušil mě z přemýšlení Will a tak jsem se na něho podíval a omluvil se mu za to, že jsem neposlouchal.
„V pohodě. Jen jsem se ptal jestli jedeš taky na tu školu v přírodě. Karl, Nick, Tommy, já, Clay, Ranboo a Tubbo jedou, tak jen zbýváš ty. Byly by jsme takhle na chatce jelikož chatky jsou po osmi lidech." Zeptá se Will. I Clay jede...
„No... já nevím, musím se zeptat táty. Právě dnes za ním jedu se ho zeptat" Řeknu a pak si povídáme dál než jsem musel už odejít na bus a jel jsem tátou a sestrou. A tou tátovo přítelkyní. Zazvonil jsem na dveře a táta mi je s radostí otevřel a objal mě. Fuj tohle je divný. Táta mě nikdy neobjal. Pomyslel jsem si a nechal jsem to být. Pozdravil jsem se s tátou a ségrou a Kaylee (přítelkyně Georgova otce. Už mě nebaví to furt psát). Posadil jsem se do obývacího pokoje a Kaylee mi přinesla čaj. Chvíli jsme si povídali ať to není divný a pak jsem spustil.
„Tati...? Moje třída pojede na školu v přírodě a... tak mě napadlo jestli bych nemohl jet taky" Řeknu a jde vidět jak se jeho milí pohled změní na strašný. Věděl jsem, že mi to nedovolí.
„Georgi nelíbí se mi to. Nechci aby se ti tam něco stalo" řekne starostlivě a já si povzdechnu. Začnu ho přemlouvat a dělat psí oči jako nějaké pětileté děcko. Začnu ho tak moc otravovat, že mu nezbývá nic jiného než souhlasit. Usměju se vítězně.
„Ale musíme se zeptat ještě doktora jestli můžeš" já kývnu a pak mu ještě řeknu, že je to už za tři dny. On si povzdychne a řekne, že ještě dnes jedeme do nemocnice se zeptat, jelikož pak musím balit *kdyby mi to dovolil* a nakoupit pár věcí. Rozloučil jsem se se sestrou a Kaylee a vyrazili jsme do nemocnice. Cestou jsme si povídali což bylo trochu zvláštní, protože s tátou jsme si moc dříve často nepovídali.
V NEMOCNICI (pardon že to urychlují, ale přijde mi, že tyhle nepotřebné chvilky jsou zbytečný)
Dorazili jsme do budovy a seděli v kanceláři pana Wenlyho. On pak vstoupil s tím jeho divným copánkem a posadil se.
„Tak co by jste potřebovali" zeptá se a podívá se na mě s tátou.
„No... pan ředitel nám řekl, že pojedeme na školu v přírodě a tak bych se chtěl zeptat jestli nemůžu taky. Prosím i ostatní tam jedou" řeknu a jde vidět, že me pouštět opravdu nikam nechce. Nedivím se mu. Nejsem ještě natolik zdravý, abych někde běhal a nebo někam cestoval.
„Georgi nelíbí se mi to. Musel by jsi mi slíbit, že by jsi byl opravdu opatrný a dával na sebe pozor. Tvá léčba není ani z daleka ukončena a zítra máš další operaci."
„Ano! Ano budu na sebe opatrný prosím! Nebudu dělat žádné aktivity! A budu vážně opatrný" řeknu a usměju se.
„Dobře tedy Georgi. Můžeš. Zítra se dostav ráno do nemocnice někdy okolo sedmé" řekne a pak se rozloučíme a odejdeme. Jsem strašně moc šťastný. Nečekal jsem, že bude souhlasit. Každopádně jsem šťastný...
ZPĚT VE ŠKOLE
Přišel jsem zpět do školy a už se začalo stmívat. Byl jsem celkem dost unavený a tak jsem se převlékl a rozhodl se jít si lehnout. Karl tu opět nebyl jako vždy... furt je u Nicka a Claye. Podíval jsem se na jedno mikinu, která trčela z mého batohu a posmutněl jsem. Miluju ho... ale on mě ne.
Dobrou nooc, dnes jsem unavená ty vado. Naštěstí jsem stihla napsat ještě kapitolu:)
HLASUJTE NEBO SI PRO VÁS PŘIJDE BABIČKA GRANNY A MR MEAT:DD
-Words: 706
ČTEŠ
~A boy with a callous heart~ //DNF
FanfictionNic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...