Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
George Pov: Každou minutou jsem slábl. Táta s jeho přítelkyní a mou sestrou tu u mě seděli a nic neříkali. Věděli, že žádné slovo mi nepomůže. Nic mě už nerozesměje. Vlastně místo toho abych si užíval poslední okamžiky, povídal si se sestrou, hráli spolu hry nebo si povídal s klukama a nebo s Dreamem, tady jen ležím a čekám kdy přijde smrt. Přemýšlím nad Dreamem každou sekundou, ale vím, že se ke mě už nevrátí. Ublížil jsem mu a nesnáší mě už. A já nesnáším sebe za to... rozbrečel jsem Dreama a ublížil jsem mu. Jsem příšerný člověk a je nejspíš i dobře, že umřu. Jsem k ničemu. Jsem syn k ničemu, kamarád k ničemu, bratr k ničemu. Nikdy jsem nic ve svém životě nedokázal. Jsem jenom obyčejná troska. Opravdu bych nejraději už zemřel a nepřemýšlel o těchto věcech.
Má sestra začne potichu brečet, ale pak přeci jenom propadne hlasitým vzlykům a přestane se ovládat. Mě se udělalo přes večer několik modřin jen tak a moje nohy nebyly schopný ani se nějak postavit a ani jsem je nemohl zvednout. Byl jsem celý slabý... cítil jsem se bezbranný. Já ukážu sestře, aby mě objala a ona mi rychle padne do náruče. Začne mi vzlykat do hrudě a já ji jen hladím po zádech. To je jediný co teď můžu udělat. Bude mi chybět... moje sestřička. Mám ji moc rád a doufám, že se pak přes moji smrt přenese.
*
Táta s tou přítelkyní a mou sestrou odejde a já zůstanu opět sám. Přemýšlím pouze nad tou jednou osobou... a doufám, že mi odpustí... vyruší mě z přemýšlení klepot na dveře a aniž bych řekl dále, tak prostě vtrhnou do pokoje.
„Um čau? Nevěděl jsem, že přijdete" řeknu celkem dost překvapeně, protože jsem je opět tu nečekal. Myslel jsem si, že je s nimi i Dream, ale nebyl...
„Čau chceme si promluvit. Víš my víme, že to teď máš hodně těžký a že nejspíš zemřeš, ale promluv si s Dreamem. On to celkem dost blbě nese, rozhodně hůř jak ty . Takže by bylo fajn si s ním promluvit. Ne všechno je o tobě Georgi" řekne celkem dost naštvaně Nick a já se podívám jen do země. To co řekl bylo docela dost hnusný, ale nejspíš měl pravdu...
„Jestli je to všechno tak odejděte... jsem unavený" řeknu a lehnu si na bok, abych na ně neviděl. Kluci jen řeknou čau a odejdou. Začnou mi téct slzy a začnu si opakovat Nickovi slova v hlavě. „Ne všechno je o tobě Georgi." „On to celkem dost blbě nese, rozhodne hůř jak ty." Začlo se mi hůře dýchat a snažil jsem se popadnout dech. Těžko říct jestli jsem právě teď prodělával panickou ataku a nebo kvůli tomu, že umírám. Snažil jsem se nějak uklidnit, ale nešlo to. Do pokoje vešla má osobní sestřička a začala se mě ptát jestli jsem v pořádku, ale když viděla, že nemůžu ani dýchat, tak ke mě rychle přišla a začala volat doktora. Nemyslím si, že to byla panická ataka. Dělo se mi něco jiného jelikož jsem se nedokázal nadechnout. A tak přinesli nějaký přístroj ze kterého šla hadička a tu mi pak nasadili na nos. Začalo se mi lépe dýchat a snažil se vnímat okolí.
„To není dobré... zřejmě mu kvůli té rakovině přestaly fungovat plíce, tak jak mají. (To jde jo:-) ) Musíme informovat jeho otce, protože je to dost vážný. Nevím kolik času mu zbývá... myslím, že má zhruba dva dny... George slábne, stejně jako jeho tělo, srdce a dokonce i teď plíce. Je to jen otázka času..."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Omggg ještě dvě kapitoly a jsme na konciiii!!!! Konečně budu mít další za sebou. Reálně nevím jestli je to normální, ale děje se mi že jsem poslední dobou víc unavenáá a slabá tpc. Málo spánku. VAŠE CHYBA😂😭🤍 no jo někdo ty kapitola psát musí pro vás. Obzvlášť pro KKisDNFshipper . No nic.
Rozhodla jsem se, že nejspíš přepíšu příběh I was just a fucking bet jak jsem už říkala jednou, ale vůbec nevím kdy. No nic dobrou noc lásky<33
