Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
Dream Pov: Řekl jsem to... řekl jsem, že ho miluju. Tak strašně dlouho jsem se to snažil říct, ale nikdy se mi to nepovedlo. Nemůžu uvěřit, že jsem si to konečně připustil. Po strašně moc dlouhé době, ale je to skvělý pocit. Ale teď se více bojím o to, že ho ztratím... teď když jsem si přiznal, že ho miluju, se budu bát více, že ho ztratím...
NEXT DAY
George Pov: Čekala mě dnes další operace a já stále přemýšlel nad Dreamem. Včera mi dal polibek na čelo... ano sice se to stalo už víckrát, ale i tak je to pro mě šok. Nedokážu se na nic soustředit. Mám v hlavě pouze Dreama. Proč nad tím tak přemýšlím? Vždyť on mě nemiluje... a nikdy nebude. Měl bych přestat se tímhle zajímat. Dream mě nikdy nebude milovat a nikdy mě mít rád. Willbur je na mě moc milý... je vtipný, hezký, podporující a chápe mě. Měl bych být s ním a milovat jeho a ne Dreama. Jak tak nad tím přemýšlím, tak do pokoje vejde Dream. Podívám se na něho a pak na zem.
„Ahoj..." řeknu a podívám se na něho, ale jak navážeme oční kontakt, tak rychle pohledem uhnu a lehce se zčervenám. Sakra. Dream si sedne na mou postel a položí ruku na mé stehno, ale já ním rychle cuknu. On ruku odendá a chystá se něco říct.
„Víš Georgi já tě mi-" nestihne doříct svou větu a doktor vejde do pokoje.
„Ahoj Clayi. Georgi, tak jsi připravený?" Usměju se a kývnu. Dreama to trochu zarazí a tak si zakašle a řekne, že už půjde a odejde. Ani mu nestihnu říct ahoj a hned zmizí v dáli. Povzdechnu si a opět e podívám na doktora.
„Nenarušil jsem vám nějakou chvilku?" Zeptá se frustrovaně.
„Co? Ne! Jsme jen kamarádi..." nad tím posledním slovem zesmutním a podívám se k zemi.
„Dobře." Řekne a pomůže mi vstát a dostat mě na vozíček. Vyveze mě z pokoje a odveze mě na sál. Já si opět lehnu a nasadí mi tu masku na obličej.
„Tak jo Georgi. Teď semnou počítej do deseti." Řekne a začne počítat. Doktor Wenly je vedle mě a páchne mi něco do žíly.
„1......2......3......4......5......." Více neřeknu jelikož spadnu do hlubokého spánku.
Dream Pov: Byl jsem celkem dost naštvaný jelikož jsem skoro řekl Georgovi, že ho miluju a pak tam přišel ten doktor... opravdu jsem mu chtěl říct, co k němu cítím, ale vždy někdo do toho vstoupí. Díky své agresivitě se natolik naštvu, že kopnu do popelnice co je vedle mě až z toho spadne. Měl bych se začít ovládat. Podívám se na mobil a je... 8:24 sakra... jdu pozdě na hodinu! Zrychlím krok až skoro běžím a když dojdu do třídy, tak zaklepu na dveře a vstoupím. Omluvím se učiteli a sednu si vedle Nicka. Ten se jen zeptá kde jsem byl a tak mu řeknu pravdu a on pochopí. Nemůžu pustit George z hlavy... skoro jsem mu to řekl... skoro.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dnes nejspíš žádný fanart:( jsem unavená. Kdyžtak dodám zítra. Pardon, že tato kapitola je krátká, ale nevím moc o čem psát. NĚAKKÉ NÁPADY???
