Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
George Pov: Sedím na posteli už hodiny a dívám se do zdi. Přemýšlím nad tím kdy konečně budu moct zpět do školy. Nebo mám spíše říct domů? Přeci jenom jsem ve škole radši než doma. Přemýšlím nad tím kdy opět budu moct vidět Claye. Chybí mi. Při pomyšlení na něho se mi chce opět brečet. Kéž by byl už konec. Nechci se takhle trápit. Chci ho cítit. Chci svírat jeho tělo a líbat ho. Chci, aby byl pouze můj. Chci ho milovat a aby on miloval mě. Chci s ním usínat s pomyšlením, že mi patří. Chci se probouzet s ním. Chci cítit jeho teplý dech na mé kůži. Chci líbat každičký kousíček jeho tělo a nikdy ho nepustit. Zkrátka chci, aby byl pouze můj.Nesnesu pomyšlení usínat bez něj, probouzet se bez něj, cítit se osamocen a žít bez něho. Potřebuji ho. Chci ho. Dobře, teď jsem se až moc zamyslel.
„Georgi dobré ráno. Máme dobré zprávy! Začínáš se hojit a tak se zhruba za dva dny budeš moci vrátit domů. Ale musíš být opatrný... nejsi ještě na tolik zdravý, aby si někde běhal. Budeš mít odpočinky a stále budeš muset brát medicínu. Ráno, odpoledne a večer. Jasný?" V tu chvíli jsem se začal usmívat a radovat se.
„Ano! Ano, ano, ano! Moc děkuju!" Obejmu ho a on se zasměje. Obejme mě nazpět a pak se na mě podívá.
„Ještě mi neděkuj. Stále jsem tě pořádně nevyléčil" řekne, ale i tak děkuju dál. Konečně se vrátím domů... nebo spíše do školy.
Dream Pov: S klukama právě teď na obědě a řešíme test z biologie.
„Ty vole, to bylo tak těžký! Tak já budu mít aspoň za čtyři" Nadává tady Nick a Karl se ho snaží uklidnit. Ale má pravdu. Bylo to těžký. Já z toho budu mít aspoň trojku, ale tak trojka ujde. Začne mi zvonit telefon a na mé štěstí to je George! Šťastně hovor příjmu a řeknu klukům ať drží hubu.
„Dreame! Ahoj!" Pozdraví mě sladce Gogy a tak ho šťastně pozdravím zpět. Má roztomilý hlas...
„Neuvěříš- za dva dny můžu jít zpět do školy!" Vykřikne šťastně a já se začnu radovat. Kluci na se na mě sice koukají jako na debile, ale to je mi v tuhle chvíli doslova jedno.
„Vážně?! To je úžasný! Těším se na tebe Georgi! My všichni!" Usměju se a vysvětlím klukům o čem se s Georgem bavíme. Oni začnou být taky šťastní a tak si ještě chvíli povídám s Georgem a pak hovor ukončím. Chvíli si s klukama povídáme o Georgovi a pak zase vstaneme a odejdeme do pokoje. Moc školy pro dnešek. Rozhodnu se jít navštívit George a tak to oznámím Nickovi a jdu na bus.
V nemocnici jdu rovnou do Georgovo pokoje a pak ho spatřím na posteli... aww v mí mikině. Vejdu dovnitř a pozdravím ho. Nejdřív mě nečekal a tak se mě trochu lekne a zčervená se, když si všimne, že koukám na 'svou' mikinu, kterou má právě na sobě. Ani nevíš Gogy jak jsi strašně roztomilý. Sednu si k němu na postel a začneme si povídat dokavad nezačne zívat.
„Jsi unavený? Chceš si jít lehnout? Klidně odejdu" řeknu a už se chystám se zvednout, ale jeho ruka mě zastaví.
„Nechoď nikam prosím... buď tu semnou" usměju se a lehnu si k němu. On si lehne na mou hruď a já začnu mít divný pocit v břiše.
„Dobrou noc Gogy..." řeknu a políbím ho do vlasů.
„Dobrou Dreamie..." Aww. Následně George usne a já ho začnu pozorovat až pak z toho usnu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tady nová kapitola:) TOMMY MÁ HOLKU! Jsou spolu roztomilý, ale doufám že to není jenom nějaká zlatokopka, protože to by Tommyho zlomilo:/ a taky to znamená, že už nemám u něho šanci🥲😭😂😢
