Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
Dream Pov: V klidu jsem si seděl na trávě a díval se na George, ale když k němu někdo hodil míč on začal zavírat oči a motat se. Prudce jsem vstal, když začal padat a naštěstí jsem ho včas chytl.
„Georgi?! Prober se!" Začal jsem být hysterický a snažil jsem se jo probudit. Ředitel k nám přiběhl a trochu mě odstrčil. Snažil se probudit George, ale nešlo to. Začal volat sanitku a řekl jim o co se jedná a co se mu stalo.
„Tak jo záchranka by tu měla být zhruba za deset minut" řekne a dál se snaží probudit George. Po asi pěti minutách se George začne probouzet a říkat mé jméno. Ředitel se na mě podíval a ukázal ať jdu blíž. Já tak udělal a chytl George za ruku.
„Jsem tady Georgie. Jak ti je?" Zeptám se ho a podívám se mu do očí. V jeho očí jde vidět lítost, smutek, bolest a utrpení.
„cítím se slabý... chci spát..." řekne a já ho více stisknu.
„Georgi ne. Buď při vědomí. Záchranka tu bude za chvíli" Snažím se go udržet vzhůru, ale je to k ničemu jelikož zavře oči a pravděpodobně usne. Začnu slyšet sanitku a tak když přijede, tak si vezmou George do své péče a sanitkou ho odvezou do nemocnice. Já s nim jet nemohl ani mi nic nemohli o něm říct jelikož nejsem jeho rodina ani přítel. Modlil jsem se za to, aby byl George v pořádku. Nemůžu ho ztratit. V tu chvíli jsem se kompletně složil a začal jsem brečet. Kluci ke mě přišli a všichni mě objali a utěšovali.
„Neboj se... George bude v pořádku Dreame... nic se mu nestane" začne mě utěšovat Nick, ale já vím, že to není pravda. George v pořádku nebude. Jak fyzicky, tak i psychicky. Snažil jsem se nějak uklidnit a pak se mi to nějak povede.
„Děkuju kluci... jsem rád... že vás mám" Usměju se na ně a oni mi úsměv oplatí.
„Tak jo děcka! Zítra se vrátíme zpět do školy, tak si začněte už balit!" Řekne ředitel a odejde. Já s klukama se odeberu do chatky a začnu si balit. Jelikož George museli odvést, tak si neměl jak zabalit věci. Začal jsem mu balit a pak jsem našel nějaké prášky. Jeho medicínu a... antidepresiva a prášky na spaní? Proč antidepresiva...? Pak se jo nejspíš zeptám. Zabalím mu vše a pak zůstanu sám na chatce jelikož kluci šli ven hrát a já nechtěl.
DALŠÍ DEN
Probudím se s mokrým polštářem a uvědomím si, že jsem přes noc brečel... bál jsem se o George. Je všechno co mám. Nechci ho ztratit. Vím, že se chovám k němu zle a že jsem mu řekl, že ho nemiluju, ale začínám k němu něco cítit... bojím se stále o něho a cítím smíšené pocity, když se ho dotknu. A také mám vždy motýlků v břiše, když na něho pomyslím, jako teď. Nejspíš ho mám rád... v jiném stylu než v kamarádském stylu. Raději vstanu a převléknu se a když už jsem připravený, tak dojdu k autobusu a dám si tam věci. Jedeme hned ráno jelikož by odpoledne byly na dálnici kolony. Nasedl jsem do busu a kluci už byly v něm. Posadil jsem se vedle Willa a vzal si sluchátka a začal poslouchat písničky. Najednou mi tam začala hrát písnička Hold On a já měl opět slzy v očích.
~Hold on i Still want you, Come Back i Still need you. Let me take your hand, I make it right. I swear to love, Your all my life. Hold on i Still need you~
Neuvědomil jsem si to a opět jsem začal brečet. Willbur si toho všiml a objal mě.
„Nemůžu ho ztratit Wille prostě nemůžu..." řekl jsem se vzlykama a on mě utěšoval... kéž by to byl George a ne Willbur kdo by mě utěšoval.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(JE TO WILLBUR JASNÝ)
Dnes trochu kratší. Reálně mám tak blbej den. Seru se s prezentací mega dlouho a pak prostě když ji chci otevřít, tak to nefunguje. Fakt jsem twl kvůli tomu brečela aspoň půl hodiny.
!!!Otázka na NOVÝ PŘÍBĚH!!! Chcete abych udělala před tou kapitolu varování o čem ta kapitola bude? Tím myslím jako třeba: TW: bullying(šikana), seizure(záchvat), Self Harm(sebepoškozování). Jestli ano tak mi sem napište:) :3
