Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
Jsem normální že teď v deset hodin večer chci jít už spát? Dnes jsem měla hodně blbý den, tak snad mi ho zlepšíte hvězdičkami a nebo komentem:( :).
George Pov: Probudil jsem se v sedm hodin ráno a Karl byl už vzhůru a byl na telefonu. Pozdravil jsem ho a on mi s úsměvem odpověděl. Vstal jsem a protáhl se, vešel jsem do koupelny, kde jsem si následně vyčistil zuby a pak si umyl i obličej.
„Georgi! Pojď na snídani v půl končí a je už čtvrt!" Zakřičí na mě Karl a tak se rychle převléknu do bílé mikiny a černých džín a vyjdu z koupelny a vydám se s Karlem na snídani. Cestou na snídani jsme se ještě stavili pro Nicka a Claye. Clay ovšem je zase úplně bez duše a jen se mračí. Když už chceme jít, tak Clay najednou do mě strčí ramenem a já trochu zasténám. (Hele, žádná dirty mind, jasný?) Karl se na mě podívá a omluvně se na mě podívá.
Dojdeme tedy do jídelny a stoupneme si do řady. Karl a Nick jsou o něco víc vepředu a Clay je hned zamnou. Nějak si nemůžu zvyknout na tu jeho přezdívku... snad mu tak neřeknu. No... Dojde na mě řada a tak si vezmu toust namazaný marmeládou na talíři a opatrně jdu směrem ke Karlovi a Nickovi. Nějací lidi ale přede mnou běželi a tak jsem se prudce zastavil a někdo do mě narazil. Otočil jsem se a tam byl rozzuřený Clay, co měl triko špinavý od toho toustu.
„Clayi omlouvám se!-" Sakra... nazval jsem ho jménem.
„Jak si mě to nazval?" Poprvý slyším jeho hlas... je celkem hezký. Ale teď se soustřeď na tohle Georgi..
„J-Já..." nestihnu doříct větu a on vezme mléko, jak jsme si mohli vzít na lince u kuchařek a vylil ho na mě. Všichni to sledovali a pak se mi začli smát. Karl ke mě přiběhl a začal se mě ptát jestli jsem v pohodě a řvát na Cla- Dreama... začala mi téct jedna slza za druhou a tak jsem utekl k sobě do pokoje a tam jsem začal vzlykat. Proč všechno musím pokazit... druhý den v této škole a hned jsem se ztrapnil. Fakt jsem strašnej. Vyrušilo mě klepání na dveře a tak jsem si rychle utřel slzy a řekl dále. Byl to Karl. Stál tam a jak mě viděl, tak ke mě přiběhl a začal se mě ptát, jestli jsem v pohodě.
„Jo... je mi fajn" Ne, není. Je mi strašně. Falešně jsem se usmál a na to mě Karl objal a takhle jsme chvíli zůstali. Pak jsem se převlékl do čistého a suchého oblečení a šel na hodinu s Karlem. Cestou na hodinu jsem stále slyšel, jak se mi někdo směje a tak jsem zrychlil krok. Ve třídě už bylo pár lidí, a jak si mě všimli, začali si něco mezi sebou šuškat. Povzdechl jsem si a sedl dozadu do prázdné lavice, jelikož Karl seděl s Nickem a Dream s nějakým klukem. Radši jsem začal dávat pozor, když zazvonilo a snažil jsem se soustředit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tady je nová kapitola! Bohužel o něco krátká a zítra vyjde další nebo možná jsem dnes. Idk. Snad jste si ji užili!!
