Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
Dream Pov: Hladil jsem George po zádech a až po nějaké chvíli jsem si všiml, že spokojeně a pravidelně oddychuje. Položil jsem ho opatrně na postel, aby ležel a přikryl jsem ho. Když se nikdo nekoukal, tak jsem mu rychle věnoval polibek na čelo a vyšel jsem z pokoje. Přede mnou jsem uviděl kluky a tak jsem šel obejmout Nicka.
„Tak co? Jak je mu?" Zeptal se po chvíli Nick a já se od něho odtáhl. Povzdechl jsem si a koukl jsem se na zem a pak zpátky na něho.
„Nesnáší to moc dobře... bojí se a je z toho zničený a hrozně slabý" Sedli jsme si do čekárny a povídali si. Poté nějaký chlap vtrhl do Georgovo pokoje a tak jsem vstal a šel za nim. Ten chlap tam seděl na židli vedle George a vypadal vcelku jako on.
„Um dobrý den?" On se na mě podíval a pozdravil mě zpět.
„Jsem Jason Davidson, co potřebujete?" Zeptal se a já se o něco přiblížil.
„Jsem Georgův kamarád... jen- jak mu je? Bude v pořádku?" Sedl jsem si na židli naproti Georgovo otci a čekal jsem na jeho odpověď.
„To ještě nikdo neví. Teď se čeká na výsledky, jestli je to s ním vážný" Řekne a já kývnu v souhlas. Chvíli jsme si ještě povídali, než přišly do pokoje dvě dívky. Teda jedna byla žena. Vypadala tak asi na čtyřicet let a ta druhá holčička tak na třináct-čtrnáct. Nwm. Ale přišly k nám a začali se ptát kdo jsem a co tu dělám.
„Jsem Georgův dobrý kamarád a... no to je ten důvod proč tu jsem. Jmenuji se Clay Soot" Řeknu a potřesu si a nimi ruku. Teda- ta holčička mě obejme. Je sladká... miluju děti. Objal jsem ji nazpět. Jak jsem řekl, miluji děti, takže bych ji klidně objímal celý den, ale to nejspíš není možné. Chvíli jsme si ještě Jasonem povídali a s jeho prý přítelkyní a dcerou a pak jsem se rozloučil a šel jsem zpět s klukama na intro. Vůbec nic jsme nedělali, byla to hrozná nuda. A tak jsem šel brzy spát.
George Pov: Vzbudil jsem se někdy o půlnoci a chytla mě silná bolest hlavy. Zavolal jsem si sestru a ona hned přiběhla. Přišel i doktor a začali dělat různý testy, ať se kouknu do světla a nebo jestli mě něco nebolí a tak. Řekli mi, že veškeré informace mi řeknou zítra a že se mám zkusit prospat. Snažil jsem se usnout, opravdu snažil, ale po hodině jsem to vzdal. Vím že mi řekli, že nemám moc být na mobilu, ale nudím se. A tak jsem otevřel mobil a začal se koukat na fotky, kde jsem já s klukama. Pousmál jsem se nad tím jak se tam všichni smějeme a jsme šťastní... líbila se mi tahle s Karlem:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
nebo tahle kde jsem s Tommym a Willburem:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stejně se mi líbila nejvíc tahle s Dreamem, když mě chtěl vystrašit a Karl to stihl vyfotit:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nad tím jsem se opět rozbrečel a tak jsem nespal celou noc...
DALŠÍ DEN PO ŠKOLE
Po škole měl hned přijít Dream s klukama a tak jsem se strašně moc těšil. Táta tu byl ráno se ségrou, ale pak hned odjeli. Vlastně to byl hodne nudný den. Jedl jsem ty blitky co ti vaří, pak jsem byl chvíli na mobilu a potom mi vynadal doktor, že na mobilu být nemám a tak jsem se koukal do stropu a broukal si nějakou písničku. Pak jsem měl oběd a teď má přijít Dream a ostatní. Někdo zaklepal a tak jsem nadšeně řekl vstupte.
„Dreame! Kluci! Karle!!" Vyštěkl jsem a objal je, když ke mě přišli. Různě jsme si povídali, co dělali a jak se mají a pak přišla tato otázka.
„A kdy se vrátíš do školy Georgi? Kdy budeš v pohodě?" Zeptal se Nick a tak jsem utichl. Vrátím se zpět do školy někdy? Budu v pořádku? Vyléčím se? Na to mi ukápla slza. Ovšem někdo ji setřel.
„Georgie" vzhlédl jsem k osobě a byl to Dream. Svíral můj obličej ve svých dlaní a díval se mi do očí.
„Mhm?" Zabručel jsem a dál se mu koukal do očí a občas jsem přeskočil z očí na jeho rty.
„Neboj se... budeš v pořádku" poté mě objal a já opět ucítil tu nádhernou vůni...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dobře. První se chci omluvit, že nevydávám kapitoly tak často, ale je to kvůli tomu, že nemám žádnou motivaci a prostě něčím o čem psát. Vím o čem má být tento příběh, ale ne vždy vím o čem budu psát v jaké kapitole. Budu se snažit vydávat každý den, ale ne vždy to vyjde. Dobrou noc, miluji váš všechny<33
