Dream Pov:
Nemohl jsem uvěřit tomu, že George dnes odjíždí pryč. Nechci ho nechat odejít, ale rodina má přednost. Nevím jak dlouho bude pryč, takže myslím si, že je dnes den mu říct co si opravdu myslím. Co si myslím o něm. Říct mu, že ho miluju. Ano doteď si tím nejsem zcela jistý, ale jestli mi řekne jak to cítí on a bude to vzájemné, tak si myslím, že ho asi opravdu miluju. Vím, že nejsem gay, ale ani hetero nejsem.Jdu vyprovodit George s klukama ven, kde už čeká jeho otec a tak nás George s ním seznámí. Jeho táta vypadá celkem... smutně? Asi kvůli tý Georgovo babičky.
„Tak ahoj Georgi. Budeš nám moc chybět. Doufám, že se brzy vrátíš a ještě jednou. Je mi to moc líto s tvou babičkou" řeknu a obejmu ho. On mě obejme nazpět a začnou mu téct slzy. Vždyť se ještě uvidíme, tak proč pláče? Odtáhnu se od něho a setřu mu oči z tváří. Začne se loučit i s klukama a pak se rozejde k autu... teď je čas.
„Georgi počkej!" On se otočí a pousměje se.
„Ano Clayi? Chci říct Dreame" opraví se a já přistoupím blíž. Tak jo Clayi. Řekni mu to.
„Georgi já tě-" Zaseknu se. Chci to říct, opravdu chci, ale něco mi to nedovoluje.
„Ano?" Podívá se mi hluboko do očí a já si vše uvědomím. Miluji ho. Miluji jeho tvář, jeho chování, jeho nádherné lesklé oči, jeho vlasy, každičký jeho pohyb. Miluji tě Davidsone...
„Jen. Vrať se nám brzy Davidsone. Bez tebe tu bude nuda" dobře Clayi, větší kokotinu si vymyslet nemohl. Jsem debil. Debil, debil, debil. Po tom co jsem to řekl, tak zesmutněl. Řekl jsem něco špatně? Udělal jsem nějakou chybu? Nechápu to, proč je smutný?
„Neboj se Dreame... vrátím se co nejdříve" pousměje se a naposledy mě obejme. Nechci ho pouštět. Nechci ho nechat jít... i když jsem nechtěl, aby toto objetí skončilo, tak se to uskutečnit muselo. Pustil mě a odtáhl se ode mě. Naposledy mi věnoval svůj nádherný milý úsměv a nasedl do auta, které následně odjelo. Už teď mi chybíš...
George Pov:
Sledoval jsem Dreama a ostatní kluky jak mizí v dálce a když jsme zajeli do zatáčky, už jsem je nespatřil. Opřel jsem se o okénko a stekla mi jedna slza. Je strašné odjet s tušením, že už je nikdy nemusím spatřit.„To bude dobrý Georgi. Budeš v pořádku" uklidňuje mě hlas mého otce a já se snažím chovat dospěle a statečně.
Dorazíme před tu budovu... teď není cesty zpět. Vystoupil jsem z auta i s tátou a já si vzal batoh, kde mám pár věcí a hlavně Dreamovu mikinu. Nevrátil jsem mu ji. Chtěl jsem si ji pak v nemocnici vzít a čichat jeho vůni, aby mi ho aspoň něco připomnělo. Vstoupily jsme s tátou do nemocnice a šly jsme k výtahu. Táta začal zjišťovat, do kolikátého patra jsme měli jet. Zmáčkl číslo 3 a vedle toho bylo napsáno onkologie. (To je vědní obor co se zabývá nádory atd.) Vystoupily jsme následně z výtahu a šli k nějakému doktorovi co se jmenoval příjmením Wenly. Táta zaťukal a když se ozval hlas z té místnosti, tak jsme vstoupily.
„Vy musíte být Davidsonovi. Těší mě, jsem doktor Wenly." Představil se nám ten doktor. Musím říct, že měl vtipný účes. Měl z vlasů upletené krátké copánky.
„Tak Georgi, prý máš leukémii. Pokavad nevíš co to je, tak je to rakovina krvinek. Znamená to, že se ti v krvi objevilo až moc bílých krvinek, které jsou nezralé a neplní svou funkci. Proto odebereme kousek tvé kostní dřeně, aby jsme zjistili co se s tvou krví právě teď děje a jestli je možné ji vyléčit. Neboj se. Je to naprosto bezbolestné" řekne a já se podívám k zemi. Povzdychnu si a kývnu. Chybí mi Dream a ostatní... neměl jsem jim spíš říct pravdu? Cítím se špatně za to... Dále něco říkal a já se snažil poslouchat.
Tak, tady nová kapitola:3 snad se vám líbila<33
Dnes jsem kreslila na iPadu a co si to tom myslíte??:>
Snažila jsem se:)) tak dobrou noooc/ráno/odpoledne:DD
-Words: 686
ČTEŠ
~A boy with a callous heart~ //DNF
FanfictionNic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...