Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
George Pov: Vůbec se to nijak nezměnilo. Kluci mě celkem často ignorovali i když nevím co jsem opět provedl a pouz mi to ubližuje... právě jsem šel do třídy s Fundym jelikož má Eret jinou hodinu, nemůže jít s námi. Sedli jsme si spolu do předposlední lavice, jelikož poslední lavice měli obsazené kluci... občas jsem se na ně podíval, ale pak jsem pohled ihned odvrátil.
„Nemysli na ně. Nezaslouží si tě, pokavad se k tobě chovají takhle" pousmál se na mě Fundy a uklidnil mě. Úsměv jsem mu opětoval a v ti chvíli zazvonilo. Všichni si stoupli, když do třídy vstoupila učitelka a poté si i všichni sedli. Začali jsme si opisovat zápisky než mě vyrušil Fundy.
„Hej Georgi teče ti krev z nosu" drkl do mě a já si utřel nos a opravdu tam byla krev. Začala mi téct na sešit a tak jsem se zeptal učitelky jestli mohu na záchod, a když viděla můj stav, pouze souhlasila. Zacpal jsem si noc nějakým kapesníkem a zaklonil jsem hlavu. Chvíli jsem byl ještě na záchodě, a pak jsem odešel zpět do třídy. Fundy se mě zeptal jestli jsem v pořádku a tak jsem řekl, že ano.
VEČER
Celý den jsem měl v nosu kapesník, jelikož krev se pořád spouštěla. Měl bych si zajít k doktorovi... no ještě počkám. Ani jsem dnes nemel hlad a tak jsem večeři vynechal. Lehl jsem si na postel a přemýšlel jsem. V tu chvíli mě začala bolet hlava a tak jsem se zavinil chytl a sykl jsem bolestí. Pak vešel do pokoje Karl a prohlédl si mě.
„Georgi jsi v pohodě...?" Zeptal se. Co se stará? Ignoruje mě i s ostatními a teď se ptá co mi je?!
„Nestarej se. Celý dva dny mě ignorujete, tak se teď nechovej jako by ti na mě záleželo" odbyl jsem ho a koukl se do zdi.
„Ach Georgi... je mi líto, že jsi se takhle cítil... my... ona... ona přijela moje sestra, se kterou jsem se dlouho neviděl a tak všichni jsme chtěli být s ní, jelikož se všichni s ní známe. Promiň mi to Georgi" řekne a obejme mě. Dobře teď se cítím blbě... Pochopil jsem to a omluvil se i za svoje chování. Pak jsme se rozhodli jít spát, ale celou noc mě bolela hlava... v půl jedný ráno jsem šel probudit Karla a zeptal jsem se ho jestli nemá prášek proto bolesti. Ovšem že neměl a tak jsme museli jít k Dreamovi a Sapovi, jelikož Sapova mamka je doktorka a dala Sapovi prášky proti bolesti a takhle. On mi ho naštěstí dal a já jsem tedy spolkl prášek a konečně jsem mohl usnout.
Ráno mě začal budit Karl a já tedy neochotně vstal a šel si udělat svou rutinu. Lekl jsem se, když jsem se uviděl v zrcadle a povzdechl si. Opláchl jsem si obličej, což moc nepomohlo, ale tak co a převlékl jsem se. Vzal jsem si na sebe modrou mikinu na které byly brýle a černé skinny jeans.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dobře rozhodla jsem se tedy postnout ještě jednu kapitolu a za dnešek poslední bc im tired:-)
Kdo by to čekal, že Fundy a George budou kámoši?:)
