Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
Dream Pov: Dnes je den kdy jede Gogy zpět do školy! Sice ho chtěli vzít zpět domů, ale přemluvili jsme Gogyho tátu, aby šel zpět do školy. Každou chvíli by měli přijít doktoři a dát Georgovi různé prášky a informace, kdy bude mít kontroly a tak. Držel jsem George pevně za ruku jelikož byl ve stresu a já se na něho usmíval. Jsem rád že už je 'zdravý'. (Jen kdybys věděl Dreame:( ) Doktor vejde do pokoje a usměje se na nás.
„Výborně jak jsem říkal. Tyhle prášky ber každé ráno, odpoledne a večer a kontrolu budeš mít každé úterý. Z tělocviku by tě tvůj otec měl omluvit a nějaké hodiny budeš mít volné na odpočinek. Kdyby ses kdykoliv cítil slabší a nebo takový unavený, přijď sem a zjistíme se jestli se tvá léčba horší a nebo lepší. To by mělo být vše. Nashledanou" rozloučí se a ještě než odejde se na nás usměje. Vstanu a podám ruku Georgovi. Je stále slabý a tak musím s ním opatrně. Jeho táta čeká v autě a tak vezmu Georgovi věci do jedné ruky a druhou rukou ho podepřu a opustíme pokoj. Vydáme se k autu a u auta obejme svou sestru a tátu. Sedne si do auta já s ním a pak nás jeho táta odveze zpět do školy.
Podám Georgovi ruku jako pravý gentleman, když dorazíme před školu a on se lehce zčervená, ale ruku přijme. Usměju se a on mi jeho roztomilý úsměv oplatí. Poděkuju Georgovo otci za odvoz a vydáme se do pokoje. Na pokoji nás už Karl přivítá objetím *hodně dlouhým objetím* skoro až George udusil a pak ho pustí. George si ihned lehne do postele a zanedlouho usne. Chci aby byl už konec... aby se netrápil. Spíš to zní jako bych říkal, aby už konečně zemřel, aby se netrápil, ale tak to znít nemá. Myslím, aby byl už vyléčený a aby ho už nic netrápilo. Zabijí mě ho vidět bez života, bez síly a vez duše. Vypadá, že je vystrašený... ani se nedivím taky bych byl vystrašený.
Nick Pov: „Karle? Nevíš kde je Clay?" Zeptám se ho. Ležíme na posteli a on je zachumlaný u mě v objetí a já ho hladím po vlasech a zádech. Miluji ho strašně moc. Je roztomilý...
„Je u mě na pokoji. Je tam s Georgem" Zase s Georgem... nikdy se Clay o nikoho nestaral. Vždy se staral pouze o sebe a najednou se stará o George? Na tom mi něco nesedí... doufám že netahá George za nos, protože se to už jednou stalo. Využíval jednu holku, šprtku, a ona si myslela, že Clay ji miluje, ale jen ji využil, aby ji dostal do postele a následně ji odkopl a řekl to úplně všem. Všichni si z ní dělali srandu, až nakonec přestoupila na jinou školu. Vím, že George je o něco jiný. Zlomilo by ho to víc jelikož něco cítí taky ke Clayovi. Šlo to vidět už na začátku. Byla to láska na první pohled, ale z Georgovo strany. Clay mu city neopětoval, ale zřejmě se jeho city k němu změnily. Doufám že jim to vyjde a že se George uzdraví... jsem rád že mám Karla...
„Ani nevíš jak moc tě miluju Karle" políbím ho do vlasů a on se na mě podívá. Usměje se na mě a řekne.
„Taky tě moc miluju Sapí" políbí mě dlouze na rty a následně mi usne v náruči. Jak moc ho miluju~
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Nějak si to představte)
Pardon nejspíš je tato kapitola nic moc, ale je to proto, protože poslední dobou nespím moc dobře a tak jsem unavená. Teď jsem dva dny v kuse dělala semenářskou práci a konečně ji mám hotovo.
Lol začala jsem číst anglickou DNF knihu na Wattpadu a mega se mi líbí. Nejradši bych ji přepsala do češtiny, ale to bych se musela zeptat autorky a nebo bych napsala něco podobného. Jestli chcete znát potřebnější informace můžete mi napsat👀
