Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
George Pov: Probral jsem se už ve svém pokoji po operaci a cítil jsme se ještě unavenější a slabší snad než včera. Měl jsem problém otevřít své oči, ale nakonec se mi to přeci jenom povedlo. Někdo stiskl mou ruku a tak jsem se podíval na osobu svírající mou dlaň v té jeho. Byl to... Dream. Pousmál jsem se na něho i když ztěžka a pak někdo sevřel i mou druhou ruku. Byl to můj táta.
„A-Aho-j" řekl jsem potichu a šlo vidět jak má slzy v očích.
„Ahoj Georgi" pousměje se a pak zůstane ticho. Já se snažím se sednout, ale kvůli tomu jak jsem slabý a unavený to nejde.
„Georgi lež v klidu" řekne mi stručně Dream a já tedy zůstanu ležet. Po chvíli trapného ticha přijde doktor Wenly... ale... něco mi na něm nesedí. Až když ke mě dojde si všimnu jeho ustřižených vlasů... v tu chvíli mi to dojde...
„Doktor We-nly s copá-nkem bez... copánku..." věděl jsem, že to znamená jediný. Znamená to, že už se neuzdravím a že zemřu... je to jen otázka času, kdy přijde ten okamžik temnoty a samoty. Vždy jsem se bál smrti. Už odmala. Hlavně když mi zemřela mamka, tak se můj strach ve smrt zvětšil. Bál jsem se vždy co se stane po smrti. Někteří věří, že půjdete do nebe nebo do pekla, jiní, že se opět narodíte, ale jako zvíře třeba a nebo člověk. A někteří... v nic. Prostě ten kdo zemře, tak zemře. A nebo, že vás pohltí temnota a samota, kde se navěky budete bát. To poslední si myslím já. Nemyslím si, že mám šanci k přežití.
Dream sevře více mojí ruku a rozbrečí se. Ničí mě vidět, jak jeho slzy tečou po jeho tvářích a dopadají a nemocniční prostěradlo, nebo jak spadnou na mou dlaň. Nedokážu myslet na to, že až tu nebudu, tak ho už nikdy neuvidím... lidé se bojí například pavouků, hadů, hmyzu a tak více. Já se ale bojím zapomění. Bojím se, že na mně lidé zapomenou. Že budu pouze 'někdo' kdo zemřel na leukémii a pro nikoho jsem neznamenal. Chci zemřít s pomyšlením, že mě lidé milovali a že byla semnou sranda a lidé mě měli za toho dobrého... přeci jen se nejvíce bojím toho, že zapomenu jak zní Dreamův hlas nebo jak vypadá. Nechci na něho zapomenout. Steče mi slza Dream vstane a obejme mě.
„Miluju tě Georgi..." zašeptá mi do ucha a já vykulím oči. Odtáhnu se od něho a podívám se mu do očí. Steče mi další slza a já se více zachumlám do peřiny.
„Já taky Dreame, ale..." odmlčím se. Co chci vůbec říct? Ano miluji ho také, ale teď když vím, že umřu, tak mi přijde kruté mu to říct také do očí. Nechci aby měl pak navždy špatně svědomí a nebo byl smutný.
„Ale nejde to... chci aby jsi měl někoho s kým budeš šťastný a s někým kdo bude zdravý... koukni se na mě Dreame. Ubohý vyhublý George s leukémií, který může zemřít každou minutu." Řeknu a steče mu další slza po tváři.
„Georgi... j-já- miluju tě a nechci být s kýmkoliv jiným. Udělal jsi mě tak šťastným za jeden měsíc jako nikdo jiný v mém celém životě. Doteď jsem nevěděl co to pravá láska je. Nikdy jsem k nikomu nic takového necítil, ale ty jsi výjimka. Snažil jsem se k tobě nic necítit a nechtěl jsem si to připustit, ale díky tobě už to konečně vím. Vím, že tě miluji a že tě nechci ztratit. Je mi jedno kolik času máme, jestli sekundy, minuty, hodiny, dny, ale chci to s tebou zkusit. Chci aby jsi byl mým přítelem a chci tě milovat." Dořekne a políbí mě. Byl to velice dlouhý a procítěný polibek plný touhy, vášně, smutku, radosti a napětí. Nečekal jsem, že by se něco takového někdy mohlo stát. Měl tak příjemné a sladké rty. Přišel mi jako profesionál oproti mě. Odpojili jsme se od polibku a podíval se mi do očí.
„Taky tě... mám rád" nedokázal jsem to říct. Nedokázal jsem říct ty debilní dvě slova, která začínají na M a T. Nedokázal jsem to. V jeho očích se něco zlomilo a pak šlo z jeho očí vyčíst pouze smutek. Nechtěl jsem mu tohle způsobit, ale nemohl bych žít s pomyšlením, že bych mu řekl ta dvě slova a pak bych zemřel a vyčítal si to navěky.
Začal couvat až narazil na zeď a pak jen... utekl. Mizel v dáli a já jen slyšel jak mi slábl dech. Zlomil jsem Dreama... zlomil jsem mu už jeho dávno zlomené srdce a budu si to navždy vyčítat... miloval jsem chlapce, se kterým bych neměl ani nikdy šanci. Jde vidět, že osud nám nepřál. Zamiloval jsem se do někoho, koho nemohu míti. A proto se nesnáším.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já vím, kapitola nic moc. Pardon. Rozhodla jsem se, že opravím po tomto příběhu svůj předminulý příběh: A was just a fucking bet //DNF. Příběh se mi už moc nelíbí a nelíbil se některým ani vám. Tak ho pravděpodobně opravím. Za chvíli the end:)
