Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
Dream Pov: Vzbudily mě ranní paprsky a tak jsem otevřel oči a sedl si. Nenávidím rána. Koukl jsem se na Nickovo postel, kde Nick hezky oddechoval, tak jsem se pousmál nad tím jak spí s otevřenou pusou a slintá. Beztak se mu zdá o Karlovi. Vstal jsem a vzal jsem si svůj basic outfit, tím myslím: béžový baggy džíny, bílý triko, Nike černobílou bundu a bílý boty. Nesmí chybět pár řetízků a prstenů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozhodl jsem se jít za Georgem, jelikož mě zajímá proč včera brečel. Bylo už devět ráno, tak snad nebudou už spát. Před jejich dveřmi jsem zaťukal a otevřel mi rozespalý Karl. Nejspíš teď vstal. Pozval mě dovnitř a já šel k Georgovi. Ještě stále spal... byl roztomilý. Teda co?! Ne. Jsi hetero Clayi. Jsi hetero, jsi hetero, jsi hetero,... . Už mě fakt ty hlasy v hlavě serou. Doslova serou. Odkryl jsem mu vlasy, které mu padaly do obličeje a prohlížel jsem si každičký detail na jeho nádherném obličeji. Čuměl jsem na něj jak na debila než ho to vzbudilo. Trochu se vylekal a tak jsem ho uklidnil, že to jsem jen já, což zabralo. Pousmál jsem se nad tím jak sladce vypadá, když se probouzí. On se posadil a protáhl se, čímž udělal takový divný, ale zároveň roztomilý zvuk. Nejradši bych tě teď políbil a hrál si s teb- NE. Ne, ne, ne. Ty vole proč nad tím přemýšlím?!
„Um co tu děláš?" Zeptal se úplně bez emocí. Já si blíž k němu přisedl a povzdechl jsem si.
„Proč si včera brečel v koupelně?" Ihned jak jsem to zmínil, tak znervózněl. Začal lehce panikařit a tak jsem ho chytl za ruku.
„J-Já... nemůžu. Promiň. Někdy jindy" dal mi najevo ať odejdu a tak jsem ho pohladil po zádech a vstal jsem.
„Víš že mi můžeš říct cokoliv že? Jsem tu pro tebe" Lehce zčervenal a pousmál se. Já pak odešel a šel k sobě na pokoj.
George Pov: Cítím se blbě, že jsem to neřekl Dreamovi... můžu mu věřit ne? Tak jak říkal. Jsem z toho všeho už zmatený. První je na mě protivnej, pak je zase milej a teď se chová jak kdyby jsme se znaly několik let. Divný. Rozhodl jsem se vstát a napsal tátovi o tom, že dnes pojedeme do nemocnice. Tak počkat. Co řeknu klukům? Nemůžu jim prostě říct, že mám leukémii a tak jedu do nemocnice, abych zahájil léčbu. Ale zároveň se nemůžu jen tak vypařit. Proč to musí být tak komplikovaný... Z koupelny přijde Karl a já se rozhodnu něco vymyslet.
„Hej Karle? Já... teď pojedu s tátou domů do New Yorku. Ona um. Babička umírá a tak se s ní chci rozloučit" chvíli vypadalo, že mi nevěří, ale přeci jenom tedy na to kývl a objal mě.
„To mě mrzí. Znám to" Řekne a pustí mě ze sevření. Nechce se mi všem lhát... ale teď potřebuju za ředitelem kvůli tomu.
Přišel jsem k ředitelně a zaťukal jsem. Čekal jsem chvíli než se ozval hlas na druhé straně a vstoupil jsem do místnosti.
„Um dobrý den... chtěl bych se teď jen omluvit ze školy. Táta mi už napsal omluvenky. Jedu do nemocnice, protože jsem zjistil, že mám leukémii" Řekl jsem celkem v klidu. On si něco zapsal.
„Ano, dobře. To je mi líto pane Davidsone. Doufám, že se brzy uzdravíte" Řekl a já se rozloučil a odešel. Dobře, tohle šlo lehce. Vešel jsem na pokoj a tam byly kluci. Karl jim nejspíš řekl tu 'lež'. Já se koukl na Dreama a šel jsem ho obejmout. Bože to mi bude chybět.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pardon, že včera nic nevyšlo, ale nevěděla jsem o čem psát. Proto jsem prostě napsala něco narychlo, jelikož jsem nevěděla co napsat. Dobrou noc/ráno/odpoledne všem<3.
