Nic necítí... všechno mu je fuk. Ani na rodině mu nezáleží. Všechno je pro něj temný. Má bezcitné srdce, tvář z kamene, oči plné hněvu a smutku a duši temnou jako je on sám. Ovšem je tu chlapec, který mu je protikladem. Který k němu začne něco cítit...
Dream Pov: Když George smutně odešel, tak jsem se cítil hodně špatně. Ne jen já, ale i kluci. Vypadalo to jako bychom ho tady nechtěli. My jsme si jen povídali o mě a Georgovi. Vím, že o tom nechci s nikým mluvit, ale kluci se furt ptali a když George přišel, tak jsem zpanikařil a řekl klukům ať jsou zticha. Teď jdeme na chatku a chceme se omluvit Georgovi.
„Myslíte si, že nám odpustí?" Zeptá se starostlivě Karl, který si pořád tře nervozitou ruce. Nick ho uklidní, že je vše v pořádku, že není naštvaný jen nejspíš... smutný. Před chatkou jsme se ještě nadechli a pak otevřeli pomalu dveře. Přišli jsme k Georgovi a všimli se, že už spí.
„Necháme to na zítřek asi... dobrou" Řekne Nick a zaleze s Karlem do postele. Vypadá to, že už je to moc nemrzí. No nechal jsem to raději být a šel jsem spát. Ale celou noc jsem přemýšlel o Georgovi...
RÁNO
George Pov: Probudil jsem se někdy v osm ráno a kluci už byly vzhůru. Hned jak si všimli, že jsem vzhůru, tak přišli ke mě.
„Georgi... omlouváme se, že jsme si včera o tobě povídali za tvými zády. Má to svůj důvod, který ti ale říct teď nemůžeme. Tedaa můžeme pokavad Dream chce" Koukl jsem se na Dreama a on se podíval m zemi a mlčel. Povzdechl jsem si a protočil panenky. Vstal jsem, vzal si oblečení a odešel jsem z chatky. Dnes jsem se cítil ještě víc blbě, ale snažil jsem se být v pohodě. Šel jsem na snídani, opět sám, a vzal jsem si jídlo. Zase lupínky s mlékem, které jsem snědl. Ano snědl jsem to celý divím se. Kluci když přišli na snídani, tak se na mě podívali a vzali si jídlo a přišli ke mě. Já vstal a hodlal se odejít, ale Clay mě vzal za ruku.
„Georgi prosím... omlouváme se, že jsme se chovali jako idioti, ale prostě... vím, že ke mě něco cítíš a s klukama jsme si povídali o nás dvou. O tom jestli k tobě něco cítím a... no prostě tak" Řekne. Oni mluvili o nás dvou? Cítím se blbě. Nebavil jsem se s nimi jen kvůli tomu. Podíval jsem se mi do očí a pak na zem.
„V pohodě... já taky se omlouvám, že jsem vás ráno odpálkoval" Zasmáli jsme se a sedli si zpět i ke klukům. Kluci se na nás usmáli a přidali se do rozhovoru k nám.
*
„Tak jo žáci! Jelikož jsme nepřišli kam na výlet by jsme šli, tak si zahrajeme nějakou hru. Co třeba fotbal? Vybika?" Řekl učitel a jelikož skoro všichni nenávidí fotbal, tak vybrali vybíjenou. No tu hru nemusím, ale tak co dělat. Začali jsme hrát a kluci se furt smáli a chodili pořád po sobě. V tu chvíli jsem měl míč já a tak jsem se koukl kolem sebe a viděl, že Clay nedává pozor. Usmál jsem se a trefil ho přímo vší silou do zadku. On zasténal a my se začali smát.
„Ty! Jen počkej Georgi" zasmál se a šel si sednout na trávu k ostatním vybitým. Snažil jsem se vnímat hru, ale jakoby se něco vyplo a mě se začalo dýchat hrozně špatně a přestal jsem vidět. Někdo ke měl hodil míč, ale já ho nestihl vzít, protože jsem začal padat a omdlévat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vždy je nejlepší, přestat v tom nejlepším. To jsem teď vymyslela haha.
Sice je to krátké, ale nevadí. Jak vy moc dobře víte, že já miluju vás napínat:). Pravděpodobně mě chcete zabít, ale pak by nevyšla kapitola:)) budu se snažit vydat kapitolu ještě dnes, ale spíš až zítra:3
