IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 54

Po tom incidentu v kuchyni jsem se klukům nedokázala podívat do očí. Slíbili, že se z domu nehnou, svou úlohu jsem splnila. Ale napjatá atmosféra se nedala snášet dlouho. Proto jsem se sebrala a s hlavou sklopenou utekla do prvního patra.

V koupelně panovala neproniknutelná tma. Hrábla jsem po vypínači a zamrkala, jak mě oslnilo ostré světlo. Místnost s béžovým obložením mi poskytovala tolik vítané soukromí, proto jsem zamkla a zhroutila se na okraj rohové vany. Vrtěla jsem bezmocně hlavou a přemýšlela, co se dole vlastně odehrálo. Kde se ve mně ten iracionální strach vzal? Jestli si o mně kluci doteď nemysleli, že jsem cvok, můj výstup to jistě změnil.

Jako by toho bylo málo. Kčertu se vším!

"El?" zaklepal Louis nesměle na dveře.

"Jdi pryč!" vzlykla jsem.

"Nikam nejdu! No tak, otevři..."

Trucovitě jsem založila paže na prsou.

"Prosím," dodal. Z jeho hlasu zaznívalo zoufalství a mě bodlo u srdce. Vždyť já ho nevědomky trápím! Co jsem to jenom za člověka?

S povzdechem jsem se zvedla a odemkla. Okamžitě vpadl dovnitř, jako uragán, a zase za sebou pečlivě zavřel. Asi aby nás nikdo nerušil. Což mě příliš neuklidnilo, obávala jsem se, o čem se nyní budeme bavit.

"Neměla bys mi něco vysvětlit?" zvedl tázavě obočí. Nervózně jsem se ošila. "Nevím, co bys ode mě chtěl slyšet."

"Co měla znamenat ta scéna dole?"

Odvrátila jsem pohled. Nedokázala bych mu lhát do očí.

"Eleanor," chytil mě za ruku, "netuším, proč tě tak zneklidnila představa, že bychom měli odjet. Co se stalo?"

Vymanila jsem se mu a o krok od něj ustoupila. "Lou, nezbláznila jsem se. Ale prostě... Jako by se ozval můj šestý smysl. Předtucha, špatný pocit, intuice. Říkej si tomu, jak chceš. Našeptával mi, že dnes nesmíte sednout do auta. Copak tobě se nikdy nic podobného nestalo?"

Dle jeho výrazu jsem soudila, že stalo, ale zjevně mi v té chvíli nehodlal povědět nic bližšího. Místo toho se trochu uvolnil a natáhl ke mně paže. "Promiň, nemám právo tě takhle zpovídat, chovám se jako hlupák. Jen jsem o tebe měl starost."

Schovala jsem se v jeho náruči a užívala si hřejivého pocitu, který se plížil mým tělem. Vážně jsem ho milovala z celého srdce, k nikomu jsem ještě nic takového necítila. Proč zrovna on? Čím jsem se kdy provinila?

"Kluci si o mně asi musí myslet pěkné věci," zamumlala jsem do jeho trika.

"Kdepak," hladil mě konejšivě po zádech. "Nic takového. Ví, že se v posledních dnech necítíš dobře."

Trhavě jsem se nadechla. "A co Lucas? Nebudete mít kvůli mně problémy?"

"Nedělej si starosti. To, co po nás chtěl, se dá stejně dobře zařídit i zítra."

Spadl mi kámen ze srdce. Nemusím se bát, zůstanou doma... Nic se jim nestane.

>><< 

Ten večer se naplno projevila má zbabělost. Už jsem nesestoupila do přízemí. Zavřela jsem se v ložnici, přitáhla k oknu křeslo a zírala na noční Londýn. Hlavou se mi honila spousta věcí, pomalu se z nich stával obrovský spletenec. Bez začátku, bez konce.

Louis se s kluky asi dole dohadoval o zítřku, možná dokonce probírali můj psychický stav. Mohla jsem jim to vyčítat? Těžko...

Jakmile odbila osmá, osprchovala jsem se, vyčistila zuby a zalezla do peřin. Pokrývku jsem si přitáhla až ke krku a hlavu zabořila do polštáře. Kéž bych tak mohla vše zaspat. Co bych dala za to, abych se ráno probudila a má situace byla vyřešená. Heh, já vím, nic není tak jednoduché.

>><< 

Nevím, kdy si šel Louis lehnout, během noci jsem se ani jednou neprobudila. Zvláštní. Pořádně jsem se nevyspala, ani nepamatuji.

Jakmile jsem ráno rozlepila víčka, jako první mi hlavou proběhla vzpomínka na výstup ze včerejšího večera. Můj výstup!

Odolala jsem trucovitému schování se pod peřinou, to by bylo příliš dětinské. Místo toho jsem se otočila na druhý bok a zahleděla se na klidně oddechujícího Louiho. Ležel čelem ke mně, hnědé vlasy rozcuchané. Spodní ret se mu trochu chvěl, jako by se ve snu s někým dohadoval.

Láskyplně jsem se pousmála, líbla ho na čelo a z postele vyklouzla.

Za okny se Londýn pomalu probouzel k životu, hodiny na zdi ukazovaly půl osmé. Věděla jsem, že už nezaberu. A upřímně, neměla jsem ani chuť to zkoušet. Bála jsem se, co by se během mé odpočinkové doby mohlo stát.

Skočila jsem si do koupelny, natáhla přes sebe tepláky a mikinu a potichu sešla do kuchyně. Ke svému překvapení jsem tam narazila na zívajícího Nialla.

"Oh, dobré ráno, Petro," všiml si mě a věnoval mi rozespalý úsměv. "Nebo ti mám spíš říkat Eleanor?"

Zhroutila jsem se na židli a složila tvář do dlaní.

"Co se děje?" zaznělo zavrzání dřevěných nohou o podlahu. Zjevně se uvelebil vedle, a soudě dle omamné vůně, přede mě položil hrnek s kávou.

Bingo.

"Leží mi v hlavě ten včerejšek," usrkla jsem, užívajíc si kofeinu, který se šířil mými žilami. "Asi jsem to trochu přehnala. Co si teď asi kluci myslí?"

Než mi však stačil Niall odpovědět, ozvalo se zapraskání a poté slabý hlas: "Nyní tu pro vás máme bližší informace k včerejší nehodě, která se odehrála v centru Londýna."

Vyděšeně jsem se rozhlédla po kuchyni.

Rádio na poličce svítilo. Nechápala jsem, jak se mohlo samo zapnout.

* * * * * * * * * * * * * * * *

Vesele pokračujeme dál. Mám neustále potřebu vám po každém dílu děkovat, jelikož ani netušíte, kolik pro mě vaše podpora znamená. Na tuto povídku si hodně potrpím a to, že ji milujete taky, mi přináší neuvěřitelně hřejivý pocit ♥ V knihovně je pár dalších děl, které by se vám třeba mohly líbit. Hoďte follow a nahlédněte pod pokličku dalších příběhů ;o) Love ya!