IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 40

"Ty si opravdu nic nepamatuješ?" pokračoval. Poraženě jsem zavrtěla hlavou. "Vůbec nic. Je to jako... Několik ztracených hodin mého života."

"Ah, slečna se probrala," vrzly dveře a práh překročil usměvavý postarší doktor. Držel v náruči tmavě modré desky s nějakými dokumenty. Zřejmě má lékařská zpráva. Žaludek mi znovu udělal kotrmelec, bála jsem se, co se dozvím. "Jak se cítíte?"

"Trošku unaveně," pokrčila jsem rameny, "ale jinak docela v pořádku."

"Měla jste někdy problémy se srdcem?"

"P-prosím?" vytřeštila jsem zrak. Zvedl pohled od papírů a pozorně se na mě zahleděl. "Zaznamenali jsme jisté... nepravidelnosti ve vašem srdečním rytmu."

Cítila jsem, jak stisk Louiho prstů ještě zesílil. Hlava se mi motala, skoro mi nedocházelo, o čem ten muž v bílém plášti mluví. Jaké nepravidelnosti? Co to pro mě znamená? "Mohl byste mi to trochu vysvětlit?"

"Napojili jsme vás na EKG a vaše křivka neodpovídá profilu zdravého člověka. Opravdu vám váš lékař nikdy nic podobného neřekl?"

V té chvíli jsem zpanikařila. Co mám teď dělat? Vždyť absolutně netuším, zda s tím El měla v minulosti problém. Zase na druhou stranu, kdyby ho měla, Louimu by to přece řekla, ne? A upřímně nevypadal, že by o nějakých zdravotních komplikacích věděl. Znamená to snad... Způsobila jsem to já?

Po tvářích se mi rozkutálely slzy.

"Slečno, neplačte," vyhrkl lékař. "Vždyť to není žádná katastrofa! Myslím, že správná dávka léků všechno spraví, nebojte se."

"Takže," popotáhla jsem, "proto jsem na ranči omdlela?"

"Je to možné. Kromě vaší srdeční aktivity je vše ostatní v naprostém pořádku."

"El, neděj si starosti," sklonil se Louis ke mně. "Léky dneska bere spousta lidí, zvládneme to. Spolu."

"Mimochodem," prohodil doktor jakoby nic, "před nemocnicí stepuje spousta novinářů, snažili se dostat dovnitř, ale naše ochranka je spolehlivá. Nikoho sem nepustili. Ovšem až budete odcházet, dávejte si pozor."

"Děkujeme," přikývl můj společník. Já však na poslední chvíli vyhrkla: "A kdy mě pustíte?"

"Během hodiny vám přinesu jak propouštěcí zprávu, tak prášky s přesným dávkováním."

>><<

"A jsme tu," zastavil okolo páté odpoledne Louis před domem, kde bydleli kluci. Den se už značně nachýlil ke svému konci, mraky tmavly a na přední sklo auta dopadaly obrovské dešťové kapky. Byla jsem podivně otupělá, skoro až apatická. Celá ta událost ve mně spustila alarm, naléhavý a neodbytný dojem, že tím všechno špatné teprve začíná.

Zaklonila jsem hlavu a na chvilku zavřela oči. Tak strašně se mi chtělo spát...

"Není ti zle?" ozval se vyděšeně. Cítila jsem na sobě jeho pohled, snažila jsem se proto vypadat co nejvíc uvolněně. "Jsem docela v pořádku, jen jsem hrozně unavená."

Beze slova vystoupil z auta a přeběhl ke dveřím spolujezdce. Než jsem se nadála, už mi něžně pomáhal vystoupit. S povděkem jsem se o něj opřela. Představoval mou stěžeň, k níž se můžu uchýlit v případě potřeby. Věděla jsem, že pro mě udělá cokoli. Tedy... Pro mě ne. Pro Eleanor.

Zatraceně, zase ta křeč.

Zastavila jsem na místě a trochu se předklonila. Už mi docházely souvislosti. Sice pomalu, avšak o to větší dávaly mé postřehy smysl. Ta podivná bolest u srdce se vždycky objevila, když jsem přemýšlela o Louim a skutečné El. Po všem, co jsem prožila, mi to už nepřišlo vůbec divné. Spíš naopak. Konečně věc, která dávala smysl.

"Měli bychom se vrátit do nemocnice."

"N-ne," zvedla jsem ruku v jasně odmítavém gestu, "jen dozvuky mého... kolapsu. Budu v pořádku, potřebuji pouze nějaký čas na vzpamatování."

"Určitě?"

"Jasně," zvládla jsem se konečně svobodně nadechnout. Opatrně jsem se znovu napřímila a zahleděla se do upřímných modrých očí chlapce, kterého jsem tolik milovala. Ne mé tělo, nýbrž kterého milovala má duše a samotná podstata toho, co jsem. "Nedělej si tolik starostí. Slyšel jsi doktora. Nejde o nic vážného. Malá nesrovnalost."

"Nerad bych, aby se ti něco stalo," objal mě kolem ramen a vtiskl mi do vlasů jemný polibek. Vydechla jsem. To jsem si nepřála ani já.

Dospěla jsem k rozhodnutí.

Další den navštívím Ameliu v tom kouzelném mystickém krámku. Existuje-li někdo, kdo mi bude schopen podat vysvětlení, je to ona. S kým jiným bych si měla promluvit? Ostatní by mě nechali zavřít do blázince. Což je to poslední, co potřebuji.

* * * * * * * * * * *

Další díl se pokusím přidat ještě dnes, uvidím, jak budu stíhat... Děkuji za zájem a podporu ;o)