IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 61

Sotva jsme vykročili, všechny starosti jako by odpluly někam daleko. Hodně daleko. Smáli jsme se, povídali si o všem možném. Lidé se za našimi hlasitými projevy otáčeli, starší ženy se zlostně mračily. Očekávala jsem, kdy nám začnou hrozit hůlkami, a tahle představa mě jen pobavila ještě víc.

Bodyguard se držel v těsném závěsu a při každém letmém pohledu dozadu jsem si všimla, jak mu koutky úst pobaveně cukají. Asi bylo naše veselí nakažlivé.

Dodnes nechápu, jak jsem se k Ameliinu krámku dostala. Znovu mě vedlo cosi vyššího, přestože po mém boku kráčel Louis? Třeba ti nahoře chtěli, aby se stal součástí mého tajemství. Nebo aspoň součástí té zvláštní stránky mé osobnosti.

"Tak z tohohle místa mám husí kůži," svěřil se mi na vrcholku schodiště, když jsem se chystala vzít za kliku."Je tu... Je tu zvláštní atmosféra."

V tom měl pravdu.

Bez váhání jsem otevřela a vtáhla ho za sebou dovnitř.

Zvonkohra nad námi cinkala, vítala každého nového návštěvníka. Pro mě ten zvuk ovšem znamenal jediné: vchod do jiného světa. Nové říše, o jejíž existenci jsem dřív neměla ani ponětí. A která měla tu moc mě zachránit.

"Jsi na podobném místě poprvé?" houkla jsem přes rameno, zatímco jsem si fascinovaně prohlížela nádherně malované tarotové karty. Zapomněla jsem pro chvíli na fakt, že tu s ním nestojí jeho skutečná přítelkyně. Ta by se totiž na podobné věci ptát neměla. Ale Louis nepojal nejmenší podezření, bez váhání mi odpověděl. "Úplně. Ne že by mě mystično nezajímalo, ale doteď jsem nějak nedostal podnět, abych se do toho ponořil víc."

Jo, kdyby věděl, že se nevědomky ocitl přímo uprostřed dění. Uprostřed věci mezi nebem a zemí...

"Ale!" vyšla Amelia zpoza korálkového závěsu, jako éterická bytost stvořená z černého hedvábného hávu. "To jsou k nám hosti!"

Stydlivě jsem se usmála a nechala se obejmout. "Moc ráda vás vidím!"

"Já vás též, jsem šťastná, že jste ke mně našla cestu zpátky," broukla a pak se přes mé rameno zahleděla na Louiho. "To je on?"

Přikývla jsem.

"Mladý muži," přešla s nataženou rukou k němu, "vítám vás v mém krámku. Mnoho takových sem nezavítá."

Oslovený se rozzářil jako sluníčko. Milovala jsem ho v té chvíli snad ještě víc, dost jsem se divila, že ani jeden z nich neslyší, jak mi tluče srdce.

"Musím říct, že to zde máte útulné. Je vidět, jak moc vás tahle práce baví."

Amelia založila paže na prsou a nenápadně se ke mně naklonila. "Ten hoch se mi líbí."

"Mně taky," vylétlo ze mě automaticky. Neuvědomila jsem si ani to, že mluvím příšerně nahlas, ani fakt, jak pozorně Louis poslouchá. A po mém trapném výroku mu přes tvář přeletěl pobavený výraz, tak ryzí a upřímný, až to se mnou zamávalo.

Naše společnice se nahlas rozesmála. "Svěží čerstvý vítr je přesně to, co tu postrádám!"

Zatímco ona mluvila dál a dál, já se topila. Topila jsem se v té nejčistší modři, nechala se do ní vtahovat. Nedokázala jsem uhnout pohledem, ačkoli mi akutně docházel vzduch. Klidně bych položila život za to, abych ten okamžik prodloužila.

"Dovolíte, abych vám slečnu na chvíli odvedla?" vytrhla nás Amelia z transu. "Nebojte, vrátím ji přesně v tomto stavu." Poslední věta mě zabolela. Znovu mi připomněla, čím si procházím.

Těžce navozená pohoda byla fuč. Zmizela jako kouř vycházející z komína za dlouhých zimních večerů. Takových, kdy můžete sedět u krbu a dlouho do noci si povídat...

Ne, dost! Už s tím zase začínám.

"Samozřejmě," usmál se Louis. "Já se tady zatím porozhlédnu."

Nohy jsem měla jako z olova, stěží jsem Ameliu dokázala následovat. Jako by tělo odmítlo spolupracovat s rozumem, jelikož jít za ní bylo to nejlepší, co jsem v danou chvíli mohla udělat.

"Docela se divím, že jste ho sem vzala s sebou," šeptla hostitelka, když jsme se obě usadily na pohovku. Mluvila tak tiše, aby ji Lou vedle neslyšel.

"Vlastně, ono to spíš tak nějak... vyplynulo. Přidal se ke mně úplnou náhodou."

Soustředěně studovala mou tvář. Jako by v ní něco hledala...

"Netušila jsem, že ho milujete tak moc."

Ošila jsem se a odvrátila obličej. Měla bych se začít bránit, jenže mně nezbývala síla. Stejně by má snaha vyšla vniveč, jsem až moc průhledná.

"Je do vás blázen," pokračovala.

Vyloudila jsem nucený smích. "Do této," ukázala jsem na své tělo, "slečny je blázen. Nikoli do mě."

Zatvářila se tajemně, koutky úst se jí nepatrně pozvedly. Avšak neřekla ani slovo. A já se nehodlala na nic ptát, pro jednou.

"Nezmínila jste minule o nějakém příběhu ze starověkého Řecka?" stočila jsem rozhovor raději jiným směrem. Balancování na špičce ledovce už mám po krk.

"Samozřejmě," přikývla. Neoblafla jsem ji. Jak bych také mohla. Lidé jako ona do ostatních vidí lépe než do otevřené knihy. "Ale jste si jistá, že to chcete slyšet?"

Bez dlouhého přemýšlení jsem trhla hlavou. Nechtěla jsem uvažovat o následcích, na to jsem se až příliš bála. Byla jsem tak zoufalá, že bych snad souhlasila s jakýmkoli návrhem. Tedy, pokud by to znamenalo posun směrem k cíli.

"Tento příběh jsem objevila úplnou náhodou v knize, kterou mi odkázala má prapraprabába," začala Amelia tajemně. Pohodlně jsem se na pohovce uvelebila a pozorně nastražila uši.

"Ve starém Řecku kdysi dávno žila dívka jménem Helioppa. Byla dcerou bohatého obchodníka s plátnem. Co Helioppa získala na rozumu a bystrosti, to jí Bůh odepřel na kráse. Mladíci se o ni tudíž právě neprali, ba naopak. Dívka to byla malá, příliš drobná, s velkým nosem posetým pihami a zrzavými kudrnatými vlasy. Oči prý měla až příliš světlé, pleť bledou jako sníh. Což pro oblast Řecka znamenalo raritu.

Helioppa se ve svých šestnácti letech zamilovala do Alexandra, o pět roků staršího mladíka. Jeho rodina tehdy byla něco jako tamní šlechta, řídili chod města a celou oblast jižního Řecka. Přese všechno své bohatství však měl ten hoch dobré srdce, každý víkend vyrážel mezi chudé a rozdával jim jídlo.

Jak už to však bývá, chlapcovo srdce brzy začalo bít pro lásku. Ovšem ne pro Helioppu, kdepak. Objektem jeho zájmu se stala Mezandra. Krasavice navenek, netvor uvnitř."

"Chudák Helioppa," vydechla jsem potichu a polykala slzy, které patřily té ubohé mladé dívce a jejímu zlomenému srdci. Moc dobře jsem věděla, jaké je trpět pro lásku.

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Ano, už jsem dnes díl zveřejnila, ale jelikož nevím, jak se na wattpad dostanu v příštích několika dnech, rozhodla jsem hodit ještě jeden =) Doufám, že se vám nový směr a nové náměty v povídce líbí... Je už dlouho, co jsem tento díl napsala, a přináší mi radost si jej celý znovu přečíst. Snad pocítíte to samé ♥

PS: Rozepsala jsem novou povídku, již začnu zveřejňovat, až něco v knihovně ukončím =) Bude se jmenovat BEHIND YOUR FACE, pokud chcete vědět víc, aby vám nic neuteklo, hoďte FOLLOW a budete mít informace z první ruky =)

Ještě jednou za VŠECHNO moc děkuju...