IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 12

"Dobrý?" usmál se Louis, sotva jsem se k němu na baru připojila. Podával mi červené víno a já málem odmítla. No, to by ještě tak scházelo. Kdybych začala ohrnovat nos nad nápojem, který jsem zjevně měla ráda.

Ajaj, brzy začnu mít krizi identity.

Tak jsem sklenku přijala, usrkla trochu toho barevného moku a potlačila ušklíbnutí. Nikdy jsem alkohol nepila, nějak jsem si k němu nevypěstovala vztah. My dva v sobě prostě nenašli zalíbení.

"Už je mi líp," usmála jsem se a se zájmem se rozhlédla kolem. Vše pro mě bylo nové, fascinující. Tolik různých lidí, tolik dojmů. Ani jsem to nestačila všechno zpracovávat. Stále jsem se nerozhodla, zda to, co se mi stalo, budu brát jako událost šťastnou, nebo spíš katastrofální. Zatím však vyhrávala druhá možnost.

Během těch několika minut, které jsme u dřevěného pultu strávili, nás pozdravilo snad deset lidí, půlka z nich se dokonce zastavila prohodit pár slov. Po celou dobu jsem ovládala pádící dech. Já samozřejmě neznala jediného z nich! Takže připouštím, že když se ze salonu ozvalo dunění gongu, jenž signalizoval brzký začátek benefice, div jsem se úlevou nesesunula na nejbližší židli.

"Můžeme?" nastavil mi Louis rámě. S úsměvem jsem se do něj zavěsila. Asi bych se měla trošku uvolnit, jelikož pravděpodobnost, že ke mně bude nějaký kluk znovu takhle pozorný, je mizivá.

Asistent nás odvedl na čestná místa vepředu, a jakmile dosedli i kluci, setmělo se a program začal.

>><< 

Musím uznat, benefice byla úžasná. Jeden z mých nejsilnějších zážitků­.

Na pódiu se slavné osobnosti střídaly s obyčejnými lidmi, kteří buď rakovinu sami prožili, nebo kvůli ní přišli o milovaného člověka. Nejednou mě bodlo u srdce.

Kritická chvíle však nastala zhruba v půlce. Mladá žena zlomeným hlasem vyprávěla o ztrátě svého manžela, jemuž lékaři až příliš pozdě zjistili rakovinu plic. Vzpomněla jsem si na vlastního strýčka, který této zákeřné nemoci též podlehl. Potichu jsem se rozvzlykala.

"Eleanor?" obrátil se ke mně okamžitě Louis. "Jsi v pořádku? Co se děje?"

Křečovitě jsem se ho držela za ruku, až mi zbělely klouby.

"Promiň," kuňkla jsem a sevření povolila. "Jen mě tohle všechno nějak moc vzalo..."

"Chováš se dneska opravdu zvláštně," šeptnul. Poraženě jsem svěsila ramena. Skvělé, ze mě nikdy dobrá herečka nebude! Ještě že jsem nesnila o závratné hvězdné dráze, čekalo by mě rozčarování...

"Nikdy jsi takhle citlivá nebyla," pokračoval. Samozřejmě netušil, co se mnou jeho slova dělají.

Když se nedočkal odpovědi, natáhl se a objal mě kolem ramen. Úlevně jsem se o něj opřela.

>><< 

"Děkujeme vám všem, že jste dnes přišli a podpořili tak dobrou věc!" zahalasil do mikrofonu asi po dvou hodinách moderátor a sálem se rozlehl ohlušující potlesk. "Abychom se vám odvděčili, srdečně vás zveme na následnou afterpárty, konající se v klubu "Olymp"!"

Lidé se začali překotně zvedat, já se však pryč nehrnula. V Louiho náruči jsem se cítila dobře. Dokonce líp, než bych měla. Což nebylo vůbec dobré znamení. Asi jsem pomalu ale jistě nastupovala na cestu, ze které není návratu.

"Máš chuť jít se bavit?" šeptnul. Zůstali jsme v salonu sami, kolem se rozprostřel klid. A mně už padala víčka.

"Jestli chceš," vypravila jsem ze sebe mezi zíváním. Lou se zasmál a odhrnul mi z tváře pramen vlasů. "Ne, dneska ne. Půjdeme domů, potřebuješ si odpočinout."

Pomohl mi na nohy, pevně propletl své prsty s mými a vykročil z hotelu.