IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 21

"Já vím, no," promluvila jsem nakonec a sklopila zrak, "minule jsem ti opravdu přesně tohle řekla, ale věci se od té doby trochu změnily. Slyšela jsem několik jejich songů a jsou vážně skvělé!" Snažila jsem se o klidný a nenucený tón, který se mi však příliš nedařil. Ne, je to jasné, ze mě by herečka prostě být nemohla. "Lou, poslyš. Vkus člověka se přece během života mění, ne? Třeba je tohle právě jedna ze změn."

Chvíli na mě nejistě koukal, nakonec se spokojeně pousmál. "Máš pravdu, nevím, proč z toho dělám takové drama. Pokud si to opravdu přeješ, vyrazíme na koncert. Upřímně, nic mi neudělá větší radost."

"Ještě bych se euforii nepoddávala," povzdechla jsem si, "myslím, že to vystoupení bude beznadějně vyprodané..."

"Podívej se na mě," hrdě napřímil ramena, "copak nevíš, kdo já jsem? Louis The Tommo Tomlinson!" Vybuchla jsem smíchy. "A pro mě není žádný problém ještě dvě vstupenky sehnat. Dej mi pár minut."

Když zmizel nahoře, zavrtěla jsem hlavou a vydala se do kuchyně. Za celý den jsem nic nesnědla, tudíž už můj žaludek hlasitě protestoval. Vzala jsem si krajíc chleba, z lednice vytáhla sýr a posadila se na židli ke kuchyňskému ostrůvku. Klid mi ovšem nebyl dopřán dlouho. Naproti mně se totiž asi po minutě uvelebil Niall. Neřekl ani slovo, jen mě pozoroval. Ne se zlobou či něčím podobným, výraz naplňovala pouhopouhá zvědavost. Chuť k jídlu se úplně ztratila. Pod jeho modrýma očima se mé útroby nervózně kroutily a z lící mizela veškerá barva.

"Proč se ke mně v poslední době chováš tak divně?" šeptla jsem ublíženě a talíř odsunula. Víc toho do sebe nedostanu.

"Promiň, nechtěl jsem být nepříjemný," začal si hrát s rukávem od mikiny, "ale prostě je to divné, nic víc."

"Divné? Jak to myslíš? Upřímně nechápu, o čem to právě mluvíš," pokrčila jsem rameny. Půjdu-li na to chytře, možná se konečně dozvím, co se s blonďáčkem děje.

"Tohle bude znít hodně divně, ale občas mě dneska napadlo: vypadá jako Eleanor, ale nechová se tak."

Měla jsem co dělat, abych nezalapala po dechu. Kdepak, klid, přece ho v té šílené a ke všemu pravdivé teorii neutvrdím, nebo snad ano? Odpověď je ne! Musím bojovat. "No, to nezní divně. Zní to hodně šíleně."

Niall se ušklíbl a zpod sklopených řas na mě pohlédl. "Říkej si, co chceš, ale ať už se s tebou od včerejšího rána stalo cokoli, je to velké. I kluci si toho všimli, hlavně Lou."

Bodlo mě u srdce. Nezačala jsem ho ztrácet, že ne? Vlastně, co to plácám za nesmysly, nezačala ho Eleanor ztrácet, že ne? "Asi to pro něj musí být těžké, ale já sama nechápu, co se to se mnou děje. Nechci- nechci nikomu ubližovat. Zvlášť jemu ne."

K mému překvapení, mísenému s děsem, se můj společník od srdce rozesmál. "Poslední, co děláš, je, že někomu ubližuješ. Kdepak. Louis září jako dlouho ne. Ubíjelo ho, jak jste se v posledních týdnech hádali. Uznávám, měli jsme toho moc a takové situace jsou zkouškou každého vztahu."

Poslouchala jsem se stále narůstajícím neklidem. Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Já zatím neměla potřebu na Louiho křičet a nějak jsem si ani nedovedla představit situaci, která by to vyžadovala. Jenže co bude, až se vrátím zpět ke svému životu? A dokážu se k němu po tom všem vůbec vrátit, jako by se nic nestalo? Zvládne to Louis? Třeba teď nevědomky udělám obrovskou chybu a do budoucnosti jejich vztah s El zničím...

Díky Bohu mě z takových úvah vytrhl právě jeho příchod. A včas, zrovna na mě šel záchvat paniky. Vítězoslavně položil mobil na kuchyňskou linku a zahleděl se na mě. V očích mu plály jiskřičky, evidentně na sebe byl opravdu hrdý. "Slavnostně oznamuji: dnes večer jsou pan Louis Tomlinson a slečna Eleanor Calder zapsáni na guestlistu, což znamená, že se dotyčná má jít připravit, vyrážíme na The Fray!"

Zmocnila se mě taková radost, až jsem se přestala kontrolovat. Vyskočila jsem ze židle a padla Louimu kolem krku. "Děkuju! Jsi vážně úžasný!"

Nechala jsem ho tam poté stát i s jeho kolegou a rozběhla se do naší ložnice. Tu jedinou už jsem si pamatovala.

V nitru mi klíčilo něco hřejivého, začala jsem se neuvěřitelně těšit. Konečně jiný pocit než hrůza, stres a strach.