IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 38

"Odkud bys ji mohl znát?" pronesla jsem co nejležérněji. Nenápadně jsem si dlaně otřela o džíny a následně je schovala v kapsách. Louis si nesmí všimnout, v jakém jsem stavu. Tvrdošíjně jsem zrak upírala na vzory na koberci a hlavu ani jednou nezvedla. Nepřiznala bych to, ale děsila mě jeho odpověď.

,,Já nevím, El," vydechl. To mě trochu uklidnilo. Spousta lidí mívá déja-vu. Jeden z nejznámějších fenoménů. Proč by se to tedy nemohlo stát Louimu?

"Třeba má jen takový povědomý obličej," snažila jsem se ho přesvědčit. Moment, jeho nebo sebe? To s určitostí nevím.

"Asi jo..." Víc nepověděl, stále zíral na mou fotku. Sbíral se ve mně zvláštní pocit. Nevím proč, ale nelíbilo se mi to. Vůbec. Nejradši bych mu ten snímek vyrvala, roztrhala na malé kousíčky a vhodila do krbu. To totiž bolelo. Hodně. Připomínalo mi to, o co jsem přišla, co jsem naopak získala, a drtilo mě vědomí, že Louiho dřív nebo později ztratím. Konečnost a nevyhnutelnost toho celého přímo bila do očí. Do mých lesknoucích se, uslzených očí...

"Já si... Ehm, odskočím si," vyskočila jsem na nohy a odklopýtala do koupelny tempem, které by málokdo považoval za normální.

Zabouchla jsem za sebou, zamkla a vyčerpaně se opřela o dveře. Na ramenou jako by mi seděla tíha celého světa, měla jsem tendenci schoulit se do klubíčka a splynout s podlahou, zapomenout na vše, co se kolem dělo. Osud mě nepřestával překvapovat. Přišlo mu to málo? Teď se tady, za Londýnem, na odlehlé farmě, ještě objeví má fotka, která vlastně nemá s Louim ani Elenor nic společného? O co těm nahoře jde?

Bodlo mě u srdce, doslova. Předklonila jsem se a pod návalem té nečekané bolesti tiše zaúpěla. Lapala jsem po vzduchu, plíce odmítaly spolupracovat. Zachytila jsem se okraje vany a zhroutila se na podlahu.

Pevně jsem stiskla víčka. Prosím, dost... Modlila jsem se, aby tlak povolil. Jenže tak se nestalo. Minuty ubíhaly, já ležela na studených dlaždicích a čekala smrt. Tak zle mi nikdy předtím nebylo. Z koutku oka mi stekla horká slza. Napadlo mě, zda tohle není konec.

Ale pletla jsem se. Ještě několik dlouhých úderů srdce mě svírala křeč, pak povolila stejně nečekaně, jako mě zachvátila. Zbylo jen totální vyčerpání.

Nechápala jsem, co se stalo. Ve vteřině jsem se rozhodla: až se vrátíme do Londýna, zajdu za Ameliou. Možná jsem začala trpět paranoiou, ale něco mi našeptávalo, že tato... věc se nestala náhodou. Měla něco společného s mou situací.

"El?" zaznělo tlumené klepání na dveře. "Jsi v pořádku?"

Hekla jsem a vytáhla se do sedu. Teď musím sebrat síly. "Jo, v úplném, neboj se."

"Určitě?"

"Jasné!" zvolala jsem zvesela. Co jsem mohla jiného dělat? Ta přetvářka se už stala mou součástí, ačkoli se mi to ani trochu nezamlouvalo.

"Co bys řekla na dopolední procházku?" navrhl. "Už neprší, tak bychom toho mohli využít."

"Jsem pro," popotáhla jsem a sáhla na umyvadlo, odkud jsem sebrala jeden kosmetický ubrousek. "Přece si ten víkend nenecháme zkazit."

Zatímco jsem si utírala uslzené tváře, běžela mi hlavou spousta věcí. Tady už nepomůže ani ten psycholog.

>><< 

"Dobré ráno," pokývala nám paní majitelka, jakmile jsme se ruku v ruce objevili ve vstupní hale. "Jdete na čerstvý vzduch? To vám schvaluji, za chvilku se jistě znovu rozprší. Vybrali jste si ale špatnou dobu pro dovolenou, že?"

Stále ještě mi na prsou seděla podivná tíha, takže jsem odpověď s radostí nechala na Louim. "Počasí nám fakt nepřeje. Nemůžeme si prohlédnout zdejší nádhernou přírodu, což nás moc mrzí, ovšem na druhou stranu, alespoň budeme mít důvod se sem v budoucnu vrátit."

Křeč se vrátila. Lapla jsem po dechu a silou vůle se snažila zůstat při smyslech. Nechci mu přidělávat ještě víc starostí!

Jeho slova působila jako ostří žiletky. Vrátit... Samozřejmě že se sem někdy vrátí, možná se toto místo stane jeho oblíbeným. Třeba sem jednou vezme své děti, s El se bude procházet ruku v ruce po lese.

S El. Nikoli se mnou...

V životě mě ještě nic nezlomilo. Alespoň do této chvíle.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Drazí čtenáři! Jsem moc vděčná každému jednomu z vás, který se k této mé obrovské srdcovce stále vrací... DĚKUJU. A pokud vás má tvorba zaujala, budu moc ráda za "FOLLOW", budete mít tak každou novinku z první ruky... =)