IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 35

Netuším, jak jsem se proti poryvům větru dopotácela po blátivé cestě do lesa, ale najednou jsem se ocitla mezi stromy. Alespoň že bouřka už pominula.

Dala se do mě neskutečná zima. Do háje, co tam vůbec dělám?

Svezla jsem se pozadu na zem a vyčerpaně se opřela o široký kmen jednoho dubu. Do plic mě bodaly ostré jehličky, dýchalo se mi neuvěřitelně těžce. Zavřela jsem tedy víčka s úmyslem si trochu odpočinout, když se mé tělo ocitlo v nesnesitelné křeči. Vykřikla jsem a schoulila se do klubíčka.

Když jsem po nekonečných minutách víčka znovu otevřela, svět se se mnou zatočil. Já se... Ocitla jsem se doma! U nás doma, v Čechách, dokonce ve svém pokoji!

Vytáhla jsem se na nohy a pořádně se kolem sebe rozhlédla. Koutkem oka jsem v rohu místnosti postřehla sotva znatelný pohyb. No, nemohlo to být lepší, dívala jsem se sama na sebe. Jako... Však víte, na své vlastní tělo.

Seděla jsem- ne, pravá Elenor seděla na posteli, přes sebe přetáhnuté mé oblíbené pletené pončo od babičky, a v rukou svírala nějaký sešit s tlustými deskami. Zamžourala jsem a přistoupila blíž. Krve by se ve mně nedořezal.

MŮJ DENÍK!

"Okamžitě přestaň!" zakřičela jsem naštvaně. Nesnesla jsem pomyšlení, že se někdo dozví má nejniternější tajemství. Ta osoba sice vypadá jako já, ale nejsem to já! Nepodobá se mi ani v nicotných maličkostech!

Nezareagovala. Dál si nevzrušeně četla a soustředěně se mračila.

Poraženě jsem klesla na matraci vedle ní. Jasně, neviděla mě, nemohla. Tohle je asi jen nějaký hodně živý sen. Nebo obyčejná halucinace, způsobená permanentním napětím, ve kterém jsem žila.

Pozorně jsem začala studovat její-svou tvář. Ach, Bože, to je šílené! Ať tak či tak, nenašla jsem v ní jedinou stopu jakýchkoli starostí. Byla uvolněná, klidná. Nedávalo to žádný smysl. Sakra, copak jí nevadilo, že se ocitla v kůži neznámé nepopulární holky z jiné země? A že bydlí v klidné vesnici, v níž není ani malá samoobsluha? No, evidentně ne.

"Petru," ozvalo se najednou zaklepání na dveře. Měla jsem tendenci se k nim rozběhnout, ovšem nakonec jsem to neudělala. Jen jsem sebou plácla vedle sebe na matraci a sevřela víčka. Fakt jako z nějakého stupidního filmu.

Dovnitř vstoupila mamka. MÁ mamka. V rukou držela obrovský barevný hrnek a z něj se linula vůně zeleného čaje. Zamračila jsem se. Já zelený čaj ráda neměla, El ano. Nepřišlo to mým rodičům trochu divné?

Při pohledu do jejího důvěrně známého usměvavého obličeje mě bodlo u srdce. A bolest zesilovala, nevěřila jsem, že ji můžu unést dlouho. Stiskla jsem víčka a nechala po tváři skanout pár hořkých slz. Cítila jsem smutek. Smutek a stesk.

"Tady máš čaj," podala ho Eleanor/Petře vedle mě. "Stejně mi ale nejde do hlavy, jak jsi tak najednou přišla na chuť právě zelenému čaji. Nedalas přece dopustit na pravý černý, nejlépe s citronem!"

To jsem propukla v hlasitý pláč. Ale ani tehdy mě nikdo nevzal na vědomí. Byla jsem pouhým stínem na místě, kde jsem neměla co dělat.

"Lidé se během života mění," odpověděla Eleanor o něco hlubším hlasem, než jakým jsem disponovala já. Málem jsem se hystericky rozesmála. Používala ty samé argumenty jako já. "A chutě mezi takové změny přece patří, ne?"

Můj rodič se pousmál a objal ji. Nebránila se, naopak, pevně mé mamce ten stisk opětovala. Skousla jsem ret. To se nedá vydržet...

"El?" dolehl ke mně slabý klučičí hlas. Vyděšeně jsem se kolem sebe rozhlédla, avšak nikde jsem žádného muže neviděla. A ty dvě vůbec nedaly najevo, že by něco slyšely. Další halucinace?

"El, haló! No tak, prosím, otevři oči..."

Obraz se mi pomalu začal rozmazávat před očima. Tmavnul a můj pokoj pozbýval jasných tvarů. Než jsem se nadála, projela mnou další silná křeč.

Když jsem se vzpamatovala, ucítila jsem pod sebou studenou mokrou zem. Párkrát jsem zkusmo zamrkala a zahleděla se před sebe. Starostlivě se na mě mračil Louis. V jeho tváři jsem dokonce našla i dost jasných stop po obavách a strachu. Okamžitě mě bodl osten viny.

Ocitla jsem se zpátky na ranči.

"Konečně," vydechl, popadl mě do náruče a pevně si mě k sobě přitiskl.