Pomsta

7. kapitola

Následující ráno jsem měla sraz s tím, kdo vyšetřoval otcovu vraždu. Tvářil se jako anděl a vůbec mu nedocházelo, kdo jsem.

,,Chci slyšet jméno."

,,Jaké jméno?"

,,Kdo vám zaplatil, abyste ukončil vyšetřování." nadechl se a díval se do země.

,,Nevím o čem mluvíte."

,,Fajn." vytasila jsem z kabelky obálku s tisíci dolary.

Jakmile viděl tolik stodolarovek, oči se mu rozzářily.

,,Nevím jméno. Bylo jí okolo čtyřiceti. Tmavé vlasy. Celkem pěkná."

,,Tahle?" ukázala jsem fotku mé matky na mobilu.

,,Ukažte!" vzal si telefon do ruky a pěčlivě zkoumal matčinu fotku.

,,Jo to bude ona."

,,Jste si jistý?"

Podíval se znovu a moje srdce tlouklo rychleji a rychleji.

,,Na devadesát devět procent. Ještě jsem si všiml, že měla řetízek s písmenem ,,P", jestli to pomůže."

Nemusel dál mluvit. Byla to ona. Málem jsem se zhroutila, když to dořekl. Okamžitě jsem se sebrala, poděkovala a vypadla z té restaurace.

,,Briane, musím s tebou mluvit." zavolala jsem mu.

Sešli jsme se před kavárnou, kde jsme se potkali poprvé. Ani jsem nemusela mluvit, viděl to na mě.

,,Víš něco?"

,,Byla to ona."

,,Řekl jméno?"

,,Popsal jí včetně řetízku, který ji dal můj otec."

,,Tak je to pravda." vypadal také dost utrápeně.

Chtělo se mi zvracet, brečet a zešílet zároveň. Jak mohla stát za vraždou mého vlastního otce? Co to je za člověka?

Nemohla jsem ztrácet čas a musela jsem do práce. Měla jsem i tak značné zpoždění a bylo mi blbé přijít tak pozdě.

Měla jsem rudé oči od pláče, ale doufala jsem, že se mě nebude na nic ptát. Překvapil mě a skutečně ani nehlesnul. Žádné otázky, vůbec nic o mém stavu nepadlo.

Skončili jsme s prací dřív, protože jsem potřebovala útěchu od Lucy. Věděla jsem, že když se jí svěřím, bude mi mnohem líp. Její slova mě vždy pohladila a pomohla.

,,Nemůžu tomu uvěřit, že by se tvoje matka zbavila otce pro peníze a pokusila se zabít i Briana."

,,A co já? Žiju s ní tolik let a nikdy by mě nenapadlo, že by mohla něco takového provést."

,,Co budeš dělat? Přeci to nemůžeš nechat být, když jsi zjistila pravdu."

,,To ano, měla bych něco udělat, ale udat jí přeci nemůžu."

,,To by chtělo odvetu."

,,Jakou odvetu? Sebrala mi dva lidi, které jsem měla na světě nejradši." objala mě.