Pomsta

11. kapitola

Žádnou řeč jsem si předem nepřipravovala. Stačila vzpomínka na mého otce a šlo to samo. Sešla jsem z podia a několik lidí se na mě okamžitě usmálo. Matka stála opodál a vypadala nahněvaně. Jistě, právě jsem prohlásila, že otec byl člověk, kterého jsem měla nejraději a řekla bych jí to i do očí. Žádné pouto mezi matkou a dcerou, které měly ostatní kamarádky, jsem nenalezla. Náš vztah se točil jen okolo smrti, peněz a lží. A mě už takový vztah unavoval.

Koutkem oka jsem zahlédla usmívajícího se Thomase. Ten byl momentálně cíl, kterého jsem za každou cenu musela dosáhnout. Nenásilně a klidně...

,,Ztrapnila jsi mě." vyjela po mně matka.

,,Cože?" zamračila jsem se.

,,Nezmínila ses o mně ani slovem. Copak jsem ti dala málo? Obětovala jsem ti celý život a ti stále opěvuješ jen svého otce."

,,Protože je mrtvý."

,,To mám také zemřít, abysis uvědomila, co jsem pro tebe znamenala?"

,,Moc hezká řeč." přišel mezi nás Tom.

,,Promluvíme si o tom doma."

,,Nemám si s tebou o otci už co říct."

,,Mrzí mě to." řekla ublíženě.

,,Kdybys věděla, co mě od tebe mrzí věcí."

Zhluboka jsem dýchala a oči mě začaly pálet.

,,Všechno jsem vždycky dělala pro tebe. Teď už na tebe kašlu a začnu myslet taky na sebe. "

,,Nemluv. Prosím tě, nemluv."

Objevil se mi knedlík v krku, proto jsem musela urychleně na vzduch, abych to rozdýchala. Běžel za mnou Phil, aby mě podržel. Nechtěla jsem plakat, ale celé tělo se mi chvělo a měla jsem po náladě.

,,Neboj se však mi jí ukážeme." dodával mi odvahu.

Tímhle si definitivně uzavřela ortel. Chci jí sebrat všechno, co má a odejít s Brianem. On je moje jediná rodina.

,,Děkuju, jsi můj zachránce."

,,Kdyby tu byl s tebou Superman tak to chápu, ale jsem normální člověk." usmála jsem se na něj.

,,Jak může být tak krutá?"

,,Už na to nemysli." vzal můj obličej do dlaní a naklonil se ke mně.

Zavřela jsem oči a poddala se. Nechala jsem ho ovládnout situaci a políbit mě na rty. Celou dobu mě držel za ruce a po dlouhé době se konečně cítila chtěnou. Jenže on nebyl ten, koho jsem potřebovala mít na jeho místě.

Beze slova jsem zmizela. Nasedla jsem do taxíku a odjela domů. Zavolala jsem ještě Lucy, abych se jí se vším svěřila a povyprávěla o matčině reakci na můj proslov.

,,To je mrcha. To se na mě nezlob."

,,Jdu do toho na plné pecky, Lucy. Musím jí vzít, co je jí nedražší."

,,Buď opatrná."

Z okna jsem pozorovala, kdy přijela limuzína. Bylo okolo půlnoci, když oba vystupovali z auta. Matka ho za sebou táhla jako hadrového panáka. Jak nechutné.

V zrcadle jsem zkontrolovala svojí sexy noční košilku. Prohrábla jsem si vlasy a vyšla sebevědomě z pokoje ven. Ještě jsem si v duchu opakovala, že ta košilka je sexy a na Toma jistě zapůsobí. Je to chlap a jistě z mého výstřihu nespustí oči. Věřila jsem si...musela jsem si věřit.