Pomsta

17. kapitola

Líbilo se mi, že byl na mé straně. Začínala jsem tušit, že se mi dneska podaří alespoň políbení na dobrou noc. To by v tom byl čert.

Samozřejmě, že kolo vyhrál a já odhodila přehoz na křeslo. Zbývalo mi ještě tílko na ramínka a krátká černá sukně. Bylo mi téměř jasné, že vyhraje znovu. Vyhrál nade mnou už třikrát a já neměla šanci. Neměla jsem se za co stydět, proto jsem pokračovala.

Nehrála jsem špatně, ale on byl prostě lepší. Hodiny odbíjeli jedenáctou hodinu, když jsem prohrála i další kolo.

,,No čemu se směješ. Tričko dolů." dobíral si mě.

,,Co z toho mám já?" kroutila jsem hlavou.

,,Otázka je, co bys z toho chtěla mít?"

,,Ty chceš, abych tu byla bez trička?"

,,To by chtěl každý chlap."

,,Ale já vidím jen tebe."

,,No dobrá."

,,Jestli to chceš, musíš mi ho svléknout sám." koketně jsem se usmála.

,,Nemám s tím problém." usmál se a natahoval ruce k lemu mého tílka.

,,Ale možná ho pak budeš mít."

Stiskl mezi prsty tenkou látku a já položila ruce na jeho, abych ho zastavila.

,,Copak? V té vířivce ti to nevadilo?" podíval se mi do očí a zvedla jsem ruce, aby mi mohl vysvéct tílko.

,,Tak pokračuj, hrdino."

Zatáhl za látku a hroty prstů mi přejížděl po břiše. Celou dobu jsem cítila napětí a vzrušení. Toužila jsem zavřít oči a vychutnávat si to, jenže jsme hleděli jeden druhému do očí. Najednou se jeho oči neusmívaly jako vždycky. Byly vážné a měl pohled, který jsem u něho nikdy neviděla.

Pomalu sunul tílko výš a výš až narazil na mou podprsenku. Intenzitu svých doteků nezměnil a pohladil mě prsty i přes tenkou krajku mé černé podprsenky. Až po tom, co dosáhl nejcitlivější oblasti, zabral víc a přetáhl mi tílko přes hlavu. Lehce mi to načechralo vlasy, které mi hned na to spadly do výstřihu.

Bylo to tak neuvěřitelné. Šlo jen o pár něžných dotyků a já se mu málem svalila do náručí. Musela jsem být silná, natolik silná, že to téměř nešlo vydržet.

Opřela jsem se oběma rukama o hrany kulečníkového stolu a nepřestávala se mu dívat do očí.

,,To bylo všechno?" vysmála jsem se mu.

,,Sukni až v příštím vyhraném kole."

,,Už je pozdě. Zítra nás čeká opět spousta práce."

,,Srabe."

,,Ty jsi ten větší srab. Povídáš tady o dalším levelu, ale bojíš se do něj jít."

,,Nebojím. Chci, ale ..."

,,Ale?"

,,Nemůžu."

,,Co ti v tom brání?"

Opřel se o stůl na stejných místech jako jsem měla ruce já, tudíž mi je přikryl a naklonil se blíž.

,,Ta tvoje hra je dost nefér."

,,Mýlíš se, kdybych hrála nefér už jsme v jiném levelu."

,,Myslíš, že bych se nechal zlákat?"

Usmála jsem se a vyskočila si na kulečníkový stůl. Obtočila jsem své nohy kolem jeho boků a pocítila mezi stehny teplo jeho těla.

,,Záleží jen na tobě."