Pomsta

32. kapitola

Naprosto mě šokoval telefonát od

Sáry, abych dorazil do jejich domu. Že by opět něco chystala?

,,Tak mluv."

,,Potom. Hlídej. Kdyby přijížděla matka, dej mi vědět."

,,Kam jdeš?"

,,Prohledat jí věci a zjistit něco o

svým pravým otci."

,,Počkej ten mrtvý není tvůj otec?"

,,Ne. Samozřejmě." vyběhla schody

a vešla do pokoje k Paule.

Vyšel jsem zatím před dům a vyřídil

si hovor s otcem.

,,Kde jsi?" zajímal se.

,,Jsem u Sáry. Prohledává Paule

pokoj."

,,Doufám, že něco najde."

,,O co tu vůbec jde? Říkala mi, že

Anthony nebyl její biologický otec."

,,To říkala Paula."

,,Myslíš, že je to pravda?"

,,Záleží, jak jí to řekla."

,,Je pravda, že na fotce si podobní

nejsou, ale přeci jen je spíš do Pauly."

,,Snad něco najde."

Vešel jsem dovnitř a Sára už

prohledávala pracovnu.

,,Nic?" nakoukl jsem.

,,Ne."

,,Fotky, dokumenty... Kde pracovala

před tím?"

,,Já nevím." posadila se bezradně

do křesla.

Přešel jsem k ní blíž a opřel se o stůl. Podívala se na mě a poslepu zavřela zásuvku od stolu.

,,Řekla ti něco na to, co se stalo v kanceláři?"

,,Že prý nejsem jako ona. Ona využije a zahodí, ale já nechci být jako ona." vstala.

,,Ty jsi přeci nic takového neudělala."

,,Nechtěla jsem tě využít, Thomasi. Nikdy jsem proti tobě nic neměla."

,,Nemusíš mi nic vysvětlovat. Oba jsme se využili navzájem."

,,Nezlobíš se na mě?"

,,Sáro, kdybych nechtěl, tak se nic nestalo. Tak že se nemám důvod zlobit."

,,Myslela jsem, že jsi neměl na vybranou."

,,Vždycky je i jiná možnost, ale čím víc tě znám, tím víc mi příjdeš jako já." usmál jsem se.

,,Jak to?"

,,Udělal bych totiž to samé jako ty."

,,Že bys to udělal podle sebe jako já?"

,,Jo. Vždycky jsem si všechno chtěl udělat podle sebe a muselo to tak být, i kdyby padaly trakaře."

,,V tom případě jsem dlužníkem. Kdybys po mně cokoliv chtěl, jsem ti k dispozici."

,,Beru tě za slovo." usmáli jsme se na sebe.

Vzala mě za ruku.

,,Děkuju za všechno a zároveň se omlouvám za všechno."

,,Všechno jsem udělal z vlastní vůle, nemusíš mít výčitky." naznačil jsem jí.

Nechtěl jsem jí nic naznačovat, kvůli Philovi, ale ta dnešní pusa se mi zdála tak krátká. Říkal jsem si, že se přeci nic nemůže podělat, když jí teď dám jednu malou...

Z jedné malé pusy, byla trošku větší následně se zapojila i Sára. Položil jsem jí ruku na bedra a druhou jsem jí držel za ruku. Její druhou ruku jsem měl za krkem a tiskla se ke mně jako by se mě nechtěla pustit, což se mi moc líbilo.

,,Páni, netušila jsem, že tu jste."
probrala nás Paula mezi dveřma.

Odskočili jsme jeden od druhého a snažili se vzpamatovat.

,,Jen mi pomáhal si zabalit zbytek věcí." snažila se ospravedlnit náš polibek.

Měl jsem z toho radost. Muselo už být Paule jasné, že jsme spolu, i když to tak nebylo.

,,Vezmu si jen věci nahoře a půjdeme?" podívala se na mě Sára.
,,Jistě." kývl jsem.

Prošla kolem Pauly a ta se na mě podivně usmála.

,,Co?"

,,Vůbec nic. A já myslela, že jste to na mě nahráli." usmívala se a kroutila hlavou.

,,Do toho ti nic není."

,,Takhle ses na mě nikdy nedíval, takže to chápu. Sáru si každý zamiluje."

,,To máš pravdu a možná by si jí
zamiloval i její vlastní táta, nemyslíš?" pousmál jsem se.

,,Ten má rád jen sám sebe."

,,Kdo je to?"

,,Však Sára na to příjde i bez mojí

pomoci, jen se neboj. Vždycky dostala, co chtěla."

Nasedli jsme do auta a celou cestou do otcova domu jsme řešili, kam mohla ukrýt všechny ty vzpomínky.

Přeci jen musela mít minimálně fotku nebo jméno.

,,Je to divný." vrtěla hlavou Sára a otevřela vchodové dveře.

Jakmile jsme vešli dovnitř, otec s Philem seděli v jídelně.

,,Kam chceš odnést tu tašku?"

,,Zatím mi jí dej třeba sem, pak si jí odnesu. Díky." sladce se na mě usmála.

Jako by ta pusa odstartovala něco nového mezi námi. Jenže jsem se hned probral, když mě Phil propaloval pohledem, jak jsem si představil přijít se Sárou. Otec sice věděl důvod, ale jeho pohled byl podobně nevrlý.

Sára se posadila vedle Phila a naproti mně.

,,Dozvěděli jste se něco?" nadhodil otec.

,,Hledal jsem v pracovně, Sára v jejím pokoji a nikde nic." nabral jsem si těstovinový salát.

,,Není hloupá." řekl otec a pořád se na mě divně díval.

,,Briane, ty vůbec netušíš, kdo by to mohl být? Nemluvila někdy o někom z minulosti?"

,,Ne. Jediné, co jsem si zjistil bylo, že neopustila New York, ale to je dost velké pole působnosti. Bohatých, ženatých s dětmi je tu dost."

,,Matka pořád vypráví jaký je to grázl. Je tu někdo, kdo by byl takový parchant?"

,,Necháme to zjistit hned zítra, ale pro Paulu mohl být automaticky parchant už jen tím, že si užil a odkopl ji. Následně přišla do jiného stavu a tím pádem je to grázl."

Phil byl celou dobu nezvykle zamlklý, což mě přivedlo k tomu, abych se zamyslel, jestli jsem něco neudělal, kromě toho, že jsem přivezl Sáru.