Pomsta

33. kapitola

Zavřela jsem dveře svého pokoje, abych si vybalila věci a posadila se zasněně na postel. Byla jsem lehce zmatená z Thomasova políbení. Slyšel snad přicházet matku nebo to udělal spontanně sám od sebe?

Úvahami o Thomasovi jsem zabrala téměř celý večer. Dala jsem si teplou sprchu a sexy košilku vyměnila za tílko na ramínka a krátké šortky. Nebylo to tak vyzývavé, ale ani nic, co by nestálo za pohled. Udělala jsem si nedbalý drdol a vyrazila na procházku po domě, abych našla kuchyni.

Jakmile jsem ji našla a nalila si vodu do skleničky, zaslechla jsem Phila a Thomase, jak se spolu baví v obývacím pokoji. Chtěla jsem jít za nimi, ale když jsem slyšela vyslovit Phila moje jméno, zastavila jsem se na půl cesty.

,,Ale Phile, nechtěj mě rozesmát."

,,Já to myslím vážně."

,,Kolik ti je?"

,,Myslíš si, že v pět a dvaceti nevím, co chci?"

,,Byl jsi ještě horší než já a teď mi tu tvrdíš jak ses do Sáry zaláskoval, ale Phile."

,,Nikdy jsi mi do holek nekecal, naopak jsi mi radil, co mám říkat. Se Sárou to nebylo jinak. Pamatuješ?"

,,No jo."

,,Tak, proč si nedovedeš představit, že bych s ní měl být?"

,,Ty jsi to tu představuješ hrozně jednoduše, brácho. Ještě spolu ani nechodíte a už bys jí žádal o ruku."

,,Řekni mi ty, byl jsi snad někdy zamilovanej? Nemá s tebou totiž moc cenu řešit něco, o čem nemáš ani páru."

,,Ale mám páru."

,,To bych chtěl vidět."

,,Tobě nemá cenu cokoliv vysvětlovat."

I když jsem slyšela kroky, nesnažila jsem se skrývat. Po chodbě jsem se střetla s Philem. Vrhnul na mě překvapený výraz, ale když jsem se na něho usmála, úsměv mi opětoval.

,,Vypadáš jako bys bloudila."

,,Naštěstí jsem kuchyň našla rychle."

,,Byli jsme akorát s Thomasem v obýváku a ...ty už se chystáš spát?" shlédl mě od hlavy dolů.

,,To úplně ne." křivě jsem se usmála a přenesla váhu z jedné nohy na druhou.

,,Už jsem se bál. Nezašla bys v pátek někam do klubu?"

Popravdě se mi vůbec nikam nechtělo a ani nebyl žádný důvod slavit.

,,A my něco slavíme?"

,,Třeba, že bydlíme pod jednou střechou."

,,A to je důvod k oslavě?" ušklíbla jsem se.

,,Vždycky se něco najde."

,,Nechci tě urazit, ale asi se mnou
tentokrát nepočítej."

,,Dobrá, nepůjdeme sami. Vezmi kámošku, vezmu kámoše a třeba půjde i Thomas."

Naklonila jsem hlavu na stranu a chtěla opět odmítnout i to, ale za Philovými zády se objevila postava, která kráčela naším směrem. Byl to Thomas. Pozorovala jsem ho periferně a přitom se dívala na Phila.

,,Máte zajímavý místo na pokec."

vysmál se nám.

,,Tak půjdeš? Vezmi kámošku a Thomas půjde taky, že jo?"