Pomsta

5. kapitola

,,To je tvoje kancelář?" žasla Lucy, když jsem jí prováděla svojí firmou.

,,Sdílím jí s výkonným ředitelem, to je ten matčin nový nabíječ." protočila jsem panenky.

,,Kolik, že mu je?"

,,Nevím přesně, okolo třiceti."

,,Tak to musí být, když je z něho tvoje matka paf."

Nechtěla jsem to komentovat, kdyby se mě totiž zeptala jako barvu mají jeho oči, neodpověděla bych. Nebyla jsem schopná se mu do nich ještě podívat. Jen z doslechu jsem tušila, že měly být modré.

,,Ať si dělá co chce."

,,Pohnula jsi nějak s tím odhalováním pravdy?"

,,Nevím, jestli bych se nejdřív neměla poradit s Brianem."

,,Jsi snad dost chytrá na to, abys něco odkryla sama. Máš ještě mě. Ráda pomůžu. Navíc Daveův otec je zrovna státní úředník. Bude mít dlouhé prsty." zamrkala na mě spokojeně.

,,Dokonalý. Domluvila bys mi schůzku na zítřejší ráno?"

,,Pokusím se a zavolám ti."

Dveře kanceláře se otevřely a napochodoval si v klídku náš pan výkonný ředitel. Hodlala jsem si ho vychutnat za pozdní příchod.

Lucy raději vzala roha a já byla jedině ráda, že jsme zůstali sami. Potřebovala jsem mu vytmavit, co si o něm myslím. Držel se statečně, ale nejvíc mě rozčilovalo, že si přišel jako bychom byli rodina a okamžitě mi tykal. Obdivovala jsem jeho dobrou náladu a věčné slunce ve tváři.

On si myslel, že spolu budeme vycházet? Co si o sobě ten náfuka vůbec myslel? Hned jsem vstala a pozvedla oči výš a výš. Nechtěla jsem, aby si myslel, že se ho bojím a tak jsem se mu upřeně podívala do očí. Nikdy jsem z toho neměla takový pocit. Matka měla pravdu. Jeho oči byly úchvatné a dechberoucí. Co nejrychleji jsem mu vmetla do tváře, co jsem měla na srdci o jeho svědomí a posadila se zpět do křesla.

,,Děláš mi to na truc?" vybalil na mě a vysmíval se mi u toho.

,,Pane Coopere, náš rozhovor byl ukončen. Pokud nechcete řešit pracovní záležitosti, pak zavřete klapačku." snažila jsem ho uzemnit.

Seděl naproti mně a díval se do desek s fakturami. Cestovala jsem očima po stole až jsem doputovala k jeho zápěstí, které zdobil stříbrný náramek. Popošla jsem dál k jeho hrudníku a hypnotizovala rozepnutý knoflík u jeho bílé košile, zpod které mu zářil další stříbrný řetízek.

,,Od čeho je tahle faktura a kde je povolení o stavbě? Máte tu v tom nepořádek, předělat!" hodila jsem deskami a pokračovala ve studování jeho tváře. Jako na potvoru mě nachytal.

Byl si sebou tak jistý a určitě měl být na co hrdý. Blankytně modré oči na něm přímo zářily. Když se usmál, svítily mu mezi plnými rty rovné bílé zuby a zdál se mi až moc dobrý než aby se zakoukal do mojí matky. Něco mi na tom prostě nesedělo. Proč by tak pěknej chlap chodil s mojí matkou? Vždyť by mohl mít každou, na kterou si ukáže? A rozhodně jsem se i přesvědčila, když přišla do kanceláře kolegyně z propagačního. Zíral jí téměř pod sukni, až jsem se tomu musela zasmát.