Pomsta

37. kapitola

Vrátila jsem se do domu a na posteli mi ležela obrovská kytice růží. Usmála jsem se sama pro sebe a přečetla si vzkaz.

,,Přísahám, že tě nezklamu, když mi dáš jednu jedinou šanci. Phil."

Bylo mi ho strašně líto, ale nemohla jsem dát šanci někomu, o koho jsem neměla zájem. Bolelo mě to i za něho. On by mě nezklamal, ale já jeho bych zklamala. Brala jsem ho jako bratra a stěží bych zvládla něco víc.

Odešla jsem si pro vázu s vodou a narazila na Briana.

,,Trochu jsem se šťoural v Paulině minulosti a vida." pousmál se na mě.

,,Něco máš?"

,,Zjistili jsme, kde pracovala. Třeba by někdo z nich mohl něco vědět."

,,Victor Adams. Její zaměstnavatel." podal mi lístek s jeho adresou.

,,Děkuju."

Vyběhla jsem z domu rovnou na adresu toho člověka. Vrtalo mi hlavou, co to mohlo být za člověka a zda by mohl vědět o mé matce víc.

Dorazila jsem před budovu, kde byl umístěn jeho byt. Vyjela jsem výtahem do desátého patra a postavila se nervózně přede dveře. Zhluboka jsem se nadechla a zazvonila.

Dveře otevřela dáma ve středním věku s nádhernou blond hřívou v luxusním overalu.

,,Dobrý den." usmála jsem se a netušila, kde začít.

,,Přejete si?"

,,Hledám pana Adamse."

,,Manžel je v práci."

,,Ach tak...omlouvám se, ale mohla bych vás poprosit o adresu?"

,,O co jde?" přeměřila si mě a vytáhla z kabelky pero a blok.

,,Jedna známá u pana Adamse kdysi pracovala, chtěla jsem se jen na pár věcí zeptat."

,,Která? Kdysi jsem byla personální v jeho firmě."

,,Paula Carltonová."

Chvíli se zamyslela, ale podle jména netušila. Z kabelky jsem vyndala telefon a osvěžila jí paměť fotkou.

,,To je tahle! Ano už vím."

,,Nevíte náhodou o ní něco víc?"

,,Bohužel. Pracovala u nás rok a pak odešla."

,,Nevíte s kým tenkrát chodila?"

Bohužel se na mě jen usmála a zavrtěla hlavou. Jistě, jak by také mohla vědět? Poděkovala jsem a vzala si adresu na Victora. Během pár minut jsem byla v jeho firmě. Opět stavební firma? Jaká náhoda?

Prošla jsem obrovskou halou do recepce a podívala se na brýlatou plavovlásku.

,,Pan Adams, kde bych ho našla?"

,,Máte schůzku?"

,,Ne, ale je to naléhavé."

,,Je mi líto. Musíte si nejprve sjednat schůzku."

,,Dobře, kdy by to šlo?"

Slečna se pečlivě podívala do počítače a tvářila se, že mě příliš nepotěší.

,,Příští týden, středa."

,,Až? To ne. Děkuji. Kde bych ho našla teď?"

,,Je v kanceláři, ale pustit vás nemohu."