Pomsta

10. kapitola

Hned ráno jsem měl jednání s novými klienty. Jednalo se o mladého cápka, který rozjížděl novou firmu a choval se jako by mu patřila půlka New Yorku.

,,To budeme jednat jen s vámi? Nějaký manager projektu tu není?" rozčiloval se.

Zvedl jsem vztekle telefon a zavolal Sáru. Nevím proč, ale myslel jsem si, že ten idiot bude radši jednat s mladou majitelkou než se mnou. Ten projekt by se nám hodil, ale oni spíš vypadali, že se obrátí na jinou projekční firmu.

,,Dobrý den." vešla do dveří jako slunce do pochmurného zimního dne.

Nenechal jsem si ujít pohled toho namachrovanýho blbečka. Přesně jak jsem předpokládal, civěl na ní jako na obrázek.

,,Sarah Monetová." podala jim ruku.

,,Andrew Fisher." usmál se na ní.

On se usmál, no páni!

,,Pan Fisher by si rád nechal navrhnout projekt na jeho novou firmu."

,,O jakou firmu se jedná?"

Posadila se a sukně jí vyjela o něco výš. Nikdy jsem jí v sukni neviděl, ale rozhodně měla mou pochvalu.

,,Dopravní firmu." visel jí na každém slovu.

Netrvalo jí déle než dvacet minut, aby s nimi sepsala smlouvu.

,,Do konce příštího týdne připravíme ten projekt. Vy nám řeknete názor. Samozřejmě se dá vše změnit, ale vzhledem k vašim požadavkům se budeme snažit vám vyhovět ve všech bodech."

,,Konečně seriózní jednání. Přesně tak jsem si to představoval. Těším se na naší spolupráci."

Loučili se a div ne jí snědl pohledem. Musel jsem se smát, když za sebou zavřeli dveře.

,,No není to bezva? Ten projekt bude za několik milionů." usmívala se.

,,Je to super." tlemil jsem se dál.

,,Čemu se tak směješ?"

,,Tomu frajerovi. Mně dal košem, ale tobě by podepsal i oddací list."

,,Nepřeháněj."

,,Měla jsi ho vidět před tím. Jasný majitel půlky New Yorku."

,,Teď mimo tohle. Chtěla jsem uspořádat firemní večírek. Velká část zaměstnanců mě ještě nezná a nějakou párty by to chtělo. Co myslíš?"

,,To je docela dobrý nápad."

,,Tento pátek?"

,,Jestli to stihneme zařídit?"

,,Moje matka je expert na večírky." mávla rukou.

Okamžitě s tím nápadem běžela za Paulou. Proč ne? Nejaké rozptýlení na páteční večer by se šiklo.

Dva dny stačily, aby vše potřebné zařídila. Zaměstnanci a kolegové byli nadšení. Sára si skutečně uměla získat lidi.

,,Vyzvedneš mě?" žadonila Paula páteční odpoledne.

,,V kolik?"

,,V pět?"

Před pátou jsem byl před domem a vyčkával v hale. Jako první sešla schody Paula v hnědých dlouhých šatech a drobnými kamínky na širokých ramínkách. Vyčesaný drdol jí přidal pěkných pár let, ale musel jsem se usmívat jak jí to neuvěřitelně slušelo.