Pomsta

14. kapitola

Nebyl jsem nadšený, že jsem měl ,,hlídat" Sáru. Být s ní několik dní sám... Jestli na mě bude zkoušet to, co předchozí dva dny, budu se muset odstěhovat.

Přeci nemůžu přesídlit na Paulinu dceru. Tím by pošla celá pomsta a to jsem nesměl dovolit. Byl jsem naštvaný sám na sebe. Skočil jsem do sprchy a přemýšlel jsem nad tím, co říkala. Jak by chutnala její kůže? Po cukrové vatě?

Vyšel jsem ze sprchového koutu a Paula akorát dovírala kufr. Její pohled se mi vůbec nelíbil. Vyčetl jsem z něj, že by ze mě nejradši ztrhala ty kraťasy a triko.

,,Ani tě nezajímá, kam jedu?"

,,Když jsi mi to nechtěla říct, nenaléhal jsem na tebe."

,,Takže tě to nezajímá?"

,,Kdybys chtěla řekla bys mi to."

,,Ale ty ses ani neptal."

Tenhle rozhovor byl jak u debilů.

,,Tak mi to řekni."

,,Z donucení? Ne díky."

Urazila se. Vystřelil jsem z pokoje a netušil o co jí šlo. Pustil jsem si televizi a nezajímal se o to kam jede. Nejspíš za kamarádkou nebo něco zase kula? Ze samého přemýšlení jsem vytuhnul.

,,Budou tě bolet záda." vzbudil mě čísi hlas.

Otevřel jsem oči a uviděl Sářin úsměv.

,,Já jsem tu usnul?" posadil jsem se a rozkoukával.

,,Copak v ložnici nefunguje televize?"

,,Ale jo. Paula chtěla spát."

,,Jen řekni,že sis od ní chtěl odpočinout." smála se.

Sedla si vedle mě přisunula prosklenou skleničku s kávou.

,,Ty jsi mi udělala kafe?"

,,Sice už je večer, ale dostala jsem chuť na latté, tak jsem ti ho taky udělala."

,,Díky."

Nahnula se pro svojí skleničku a všiml jsem si, že na sobě měla jen krátké šaty na ramínka a každou chvíli jí ramínko klouzalo po rameni níž a níž.

Za co jsem si zasloužil takové pokušení?

,,V pondělí nás čeká ten projekt, co?"

Uvelebila se na pohovce a dala si skrčené nohy vedle mě.

,,Hraješ kulečník?" zeptala se.

,,Jo proč?"

,,Dáme zápas?"

,,Teď?"

,,Klidně za chvíli."

,,A co čeká na vítěze?" usmál jsem se.

Chvíli se zamyslela.