Pomsta

45. kapitola

Nemohl jsem se vzpamatovat z toho, co se dělo okolo mě. Sára a Phil? Vždyť s ním nechtěla být? Nerozuměl jsem už ničemu.

Přišel jsem domů a otec s Philem seděli u večeře.

,,Kde je Sára?" zajímal se otec a ještě víc mě tím rozčiloval.

,,Můžeme se navečeřet jednou bez ní?" odsekl jsem.

,,Potvrdila ti to?" podíval se na mě vítězně Phil, který seděl naproti.

,,Drž hubu radši."

,,Můžete mi říct, co se tady děje?"nechápal otec.

,,Pane Swifte, je tu policie." přišla služebná.

,,Ať jdou dál." mávl otec rukou a ohrnul ret jako že neměl tušení.

Vešlo hned několik fízlů a ten hlavní držel jakýsi list papíru v ruce.

,,Copak pánové?" vstal otec a šel k tomu hlavnímu.

,,Sháníme pana Philipa Swifta."

Sotva to dořekl, jak otec tak já jsme se na něho nechápavě podívali.

,,Co jsi zase kde provedl?" kroutil otec hlavou s mírným úsměvem na tváři, ale Phil seděl zaraženě na židli.

Připadalo mi, jako by moc dobře věděl.

,,Máme tu zatykač."

,,Co prosím? Za co?"

,,Za znásilnění." polilo mě horko.

,,To není možné. Byl celý víkend doma. Nevyšel z domu."

,,Slečna Sarah Monetová vám o tom povypráví. Řekněte mu práva."

Stál jsem jako přibitý. Otec nechápavě zíral, jak Phila odváděli.

,,Ty k tomu nic neřekneš?" zastavil ho ještě u vchodu, ale Phil mlčel.

Proč mlčel? Měl jsem v tom takový zmatek, že jsem okamžitě vytočil Sářino číslo. Jistě, že mi to nezvedla.

S otcem jsme přijeli na policejní stanici k výslechu, ale vše bylo zbytečné. Phil to měl spočítané.

,,Potřebujete mojí výpověď?"

,,Není potřeba. Slečna Monetová byla vyšetřena a nalezli jsme zjevné známky znásilnění. Po té prohlásila, že jí to provedl jistý Philip Swift a ten se ke všemu ještě nevyjádřil. Mluví právě se svým právníkem."

Všechno se mi náhle objasnilo. Ty nadávky a ten strach v jejich očích. Kruci, proč mi to neřekla? Bála se snad, že bych jí nevěřil?

Seděli jsme s otcem vedle sebe na chodbě a oba mlčeli. Z nějaké místnosti v zadní části chodby se otevřely dveře a jako první jsem si všiml Pauly. Co ta tady dělala? Hned za ní vyšla Sára.

Okamžitě jsem vstal a otec udělal to samé. Když okolo nás Paula procházela, sjela nás oba povrchním pohledem.

,,Pěkně jsi to vychoval, ti povím.Jeden je násilník a druhý je podvodník. Opovaž se na mojí dceru jen podívat..." podívala se na mě. ,,...nebyt tebe, dnes by neměla ukrutné bolesti v podbříšku. Jsi srab, který neumí mladšímu bratrovi říct, že někoho máš rád. Co je ti do něho?Podívej se jak jsi oběma zničil život."

,,To stačilo." přerušil jí otec.

Měla pravdu. Zničil jsem jim život.Jak jsem mohl vědět, že se z Phila vyklube taková zrůda a ublíží mojí Sáře?

,,Chci s ní mluvit."

,,Pokaždý když se na tebe podívá, vzpomene si na Phila. Jestli jí máš rád, už za ní nechoď.Neubližuj jí." otočila se na podpatku a šla k Sáře, která seb avila s důstojníkem.

Kašlal jsem na Pauliny kecy a šel směrem k Sáře.

,,Sáro!" zavolal jsem na ní.

Musela mě slyšet, ale vůbec se za mnou neotočila.

,,Sáro, promiň! Prosím tě!"v razil jsem vzteky pěstí do odpadkového koše.

K otci přišel další fízl a vyprávěl mu o tom, jak Phil zapíral, ale mně bylo vše naprosto jasné. Ty kalhotky, stěhování, ten jejich rozhovor a její pláč.Proč jsem si jí jen nevyslechl?

,,Budeme muset sehnat lepšího právníka. Tenhle mi řekl, že je to bezvýchodná situace. Po těle našli podlitiny a dokonce i zbytky po jeho DNA. Takový kecy. To není možný."

,,Jen ať pyká za to, co udělal. Proč se o něho staráš?"

,,Copak ty tomu věříš? Proč by znásilnil Sáru? Zrovna Sáru, mojí holčičku." začaly se mu slzy hrnout do očí.

,,Byl na šrot. To je jediné, co ho trochu omlouvá."

,,Seženu právníka."

,,Tati, přestaň. Je dospělý a musí čelit tomu, co provedl."

,,Dohodl jsem jednomu z váš, že za ním může." přišel policejní důstojník.

Otec se okamžitě nahrnul ke dveřím, ale já jsem si to nechtěl nechat ujít. Vtrhnul jsem do té místnosti a za stolem seděl Phil. Byl plný sebevědomí už na dálku.

,,Necháte nás o samotě?" poprosil jsem jednoho z fízlů, aby odešel a do ruky mu nenápadně dal dvaceti dolarovku.

Phil se postavil a usmál se.

,,Vidíš, co ta děvka udělala? Svedla na mě, že jsem jí znásilnil." kroutil hlavou.

,,Ty tvrdíš, že to není pravda?"zarazil se.

,,Ty mi nevěříš?"

,,Ani nos mezi očima."

,,Jsi můj brácha."

,,A stydím se za to. Doufám, že tě v base pořádně ojedou, abys věděl, jak se Sára cítí."

Otočil jsem se k odchodu.

,,Stálo to za to. Aspoň si ho můžu honit nad vzpomínkou, že jsem jí vyšukal duši z těla. I když to bylo jen jednou. Byla tak horká a úzká."

Nevydržel jsem to. Otočil jsem se a vrazil mu největší ránu, kterou jsem uměl. Okamžitě narazil do stolu a chytl si obličej do dlaní. Další pecku jsem umístil do žeber. Předklonil se a rozkašlal se.

,,Zasranej ubožáku. Podplatímbbachaře, aby ti zpříjemnili pobyt...kryple." odplivl jsem si, aby viděl mojí nenávist.

,,Udělal bych to klidně znova a jestli se dostanu z basy, ošukám jí znova."

,,Jdi se léčit." mávnul jsem rukou a vyšel ven.

Otec se na mě rozhořčeně podíval,ale nic neřekl.

,,Udělal to. Ještě se mi vysmál a popisoval to."