Pomsta

2. kapitola

Když se otec s matkou rozvedl, zůstali jsme s bratrem s ní. Připadala mi tak křehká a ublížená, že jsem se rozhodl být u ní. Otce jsem zavrhl, protože se vždycky radši staral o jiné než o svojí rodinu.

Nejvíc mě naštvalo oznámení o svatbě s nějakou Paulou. Byla to okouzlující čtyřicítka, která přišla o manžela. To bylo jediné, co jsem od otce věděl. Odmítli jsme s bratrem na jeho svatbu jít. Dokonce jsem mu vmetl do tváře ať se ani nezmiňuje, že má syny.

S matkou jsme se měli mnohem líp. Bydleli jsme na venkovském sídle s dědou a mužská ruka nám nechyběla. Mrzelo mě, že otec začal nový život i bez nás a matka se s tím také těžko vyrovnávala.

,,Thomasi." přijel za mnou jednoho večera otec.

,,Děje se něco?"

,,Zklamal jsem vás i sám sebe." zdál se mi být podnapilý.

,,Nechápu."

,,Víš, synu, nejsem hlupák a něco jsem se dozvěděl o Paule."

,,Že by tě podváděla?"

,,Něco horšího." podíval se mi do očí a v těch jeho jsem snad poprvé za celý život viděl smutek a bolest.

,,Ty mě děsíš."

,,Musíš mi s něčím pomoct."

Vyslechl jsem si otcův plán a přivolal i mladšího bratra, abychom otci pomohli. Jako první jsem se nechal zaměstnat v jeho firmě, ale pod jiným příjmením, aby si nás Paula nedokázala spojit. Bratr zůstal v ústranní.

,,Tome!" volal na mě bratr Phil.

,,Tak co jsi zjistil?"

,,Ta mrcha na něj fakt něco šije." nevěřícně kroutil hlavou a v očím měl vztek.

,,Musíme tomu přijít na kloub." praštil jsem do stolu až mě zabolelo zápěstí.

Nedokázal jsem si představit, že by otce dokázala přechytračit nějaká potvora. Vždycky byl o krok napřed. Nikdy se nestalo, že by člověka neměl prokouklého. Jen u ní měl zatmění.

Nechal jsem si na ní hodit chlápka, aby jí sledoval. Nemohl jsem to nechat být a bohužel jsem ho nestihl varovat. Tu hroznou noc se otec vyboural a byl jsem si jistý, že v tom měla ta mrcha prsty. Otec z auta vylezl jako mrzák. Stalo se mu něco s páteří a nemohl se postavit na nohy bez pomoci.

Nechali jsme ho převézt do nemocnice a zavolali jsme Paule, že je otec po smrti. Pak už jsme museli jen čekat než se otec vzpamatuje. Jeho vztek byl mnohonásobně větší a já nedokázal odpustit, že ta ženská způsobila invaliditu mého otce.

Šťourali jsme se i v úmrtí jejího bývalého muže s velmi zvláštním závěrem o loupežné vraždě. Blbost!

Ta svině se ho zbavila, aby mohla dědit, proto se otec rozhodl si s ní pohrát a já měl hrát velkou roli v naší pomstě. Ještě před nehodou mě povýšil na výkonného ředitele a Paula byla jen jeho asistentka, protože jí tam nepatřilo ani pero. Snažila se zuby nehty dostat výš, ale otec byl chytrý a nenechal se.

Jako nový ředitel jsem se toho dne posadil do své kanceláře. Bylo mi ten den přesně třicet, když mi Phil volal, že otec měl oficiálně v nemocnici zemřít. Věděli jsme jen my dva, že to tak nebylo.

Mým úkolem bylo sledovat, jak se Paula bude chovat a měl naprostou pravdu. Druhý den vyšla z domu v bílé halence a černé minisukni, aby oblbovala další hlupáky.

,,Jak ti je?" zeptal jsem se jí u výtahu.

,,No už jsem to jednou prožila. Musím se přes to přenést." řekla a na tváři se neobjevil náznak žádného smutku.