Pomsta

29. kapitola

Ještě ten den jsem se odebrala do domu, abych si zabalila pár věcí a sehnala si byt. Nechtěla jsem v žádném případě zůstávat s matkou pod jednou střechou a neměla jsem tu slovní zásobu na to, jí vyhodit z domu bez mrknutí oka.

,,Stál ti za to?" řekla hned mezi dveřmi matka.

,,Stál."

,,Byl to chlap na úrovni, co? Vysoký, pohledný a hlavně ty jeho modrý oči."

,,Přesně tak, bereš mi slova."

,,Jste pořád spolu?"

,,To nebudu komentovat. Nic ti do toho není. Otcovu smrt jsi taky nekometovala." odsekla jsem.

,,On to taky nebyl tvůj biologický otec." vysmála se mi.

Málem se mi zatmělo před očima. Zůstala jsem na ní zírat jako cvok.

,,Cože?"

,,Tvůj biologický otec je někdo úplně jiný."

,,Kdo?"

Vychutnávala si mě. Ani jsem nevěděla, jestli mluvila pravdu. Možná mi jen chtěla ublížit.

,,Nebo toho jsi taky zabila?" podívala jsem se jí do očí.

,,Ne ještě žije. Je ženatý."

,,Jakto že jsi je nedokázala rozdělit? Vždyť to by byla hračka?"

,,Bylo mi sedmnáct." odvětila a bylo vidět, že se jí to dotklo.

,,Kdo je to?"

,,Možná bych ti to řekla, ale nejsem si jistá, že by sis to zasloužila. Ten chlap je beztak největší hajzl, který kdy žil." řekla a v očích měla hněv.

Momentálně bylo mým novým cílem zjistit, kdo je můj otec. Jestli tedy nelhala. Jenže o něm nic nevím.

Možná mi to chtěla jen říct, aby
mi ublížila, tak jak to umí. Ten den jsem se musela ubytovat u Lucy, protože jsem si potřebovala sehnat byt a celý víkend nebyla možnost. Teprve v pondělí jsem sehnala byt nedaleko od firmy.

Unavovalo mě navíc Philovo neoblomné volání. Nechtěla jsem s ním mluvit. Tížilo mě svědomí a zároveň jsem byla stále uražená, že si hrál na přítele a přitom mi taky lhal.

Když jsem v pondělí vešla do kanceláře, velmi mě překvapilo, že tu Thomas byl. Čekala jsem, že dá výpověď, abych si firmu nadupala do uší. Já bych to tak možná udělala, abych mu nebyla nablízku. Kdybych totiž tvrdila, že mi ta naše hra nechyběla, lhala bych. Ten jeho smysl pro humor, jeho úsměv a pohled, který se na mě smál, i když se nesmál.

Na jednu stranu mi bylo líto, že to
skončilo, ale mohlo to skončit ještě hůř. Dopadla bych tak, že bych se do něho zamilovala a byl by konec. Musela jsem na něho přestat myslet.

Následující ráno jsem byla v kanceláři první a přiběhla personální, že moje matka chce pokračovat ve své práci, ale že pan Cooper zařídil, abychom sehnali záskok.

,,Souhlasím s panem Cooperem. Matka na tom není zdravotně dobře.Nemyslíme si, že by konala svojí práci dobře."

,,Dobře, slečno."

Vyběhla z kanceláře a chvíli na to přišel i Thomas. Opět ho byla celá kancelář. Tentokrát žádné sako, ale značkový svetr přes košili a tmavé džíny s výrazným páskem.

,,Stalo se něco?"

,,Jen jsem odsouhlasila tvůj návrh o

nové asistentce."