Pomsta

23. kapitola

Probouzela jsem se s úsměvem na rtech. Chvíli jsem uvažovala nad tím, jestli to nebyl jen sen, ale byla to skutečnost. On za mnou vážně přišel. Přišel sám ze své vůle. Naznačovalo to, že za pouhé tři týdny jsem dokázala nemožné.

,,Bré ráno." pozdravila jsem všechny u snídaně.

,,Není nějaká jarní únava? Pořád bych spala." usmívala se matka.

,,Jsi připravená? Pan Fisher čeká." podíval se na mě Thomas a popoháněl mě.

Naházela jsem do sebe snídani a pospíchala za Tomem do auta.

,,Měj se mami."

,,Sáro."

,,Ano?"

,,Nedělo se tu něco? Neměl nic se žádnou?"

,,Nebyla jsem s ním celé dny, ale myslím si, že tě miluje."

Matka se spokojeně zahalila županem a zasněně zavřela oči. Takový pohled nikdy s otcem nemívala. Však já jí ten pohled zatrhnu.

Nasedla jsem do auta a v deskách ještě kontrolovala smlouvu k našemu projektu. Zastavili jsme na červenou, když jsem ucítila Tomův pohled. Zvedla jsem oči a otočila hlavu jeho směrem.

,,Co se děje?"

,,Vůbec nic."

,,Tak proč se na mě tak díváš?" zaculila jsem se.

,,Co ty a Phil vlastně?"

,,Co ty a Paula vlastně?" vrátila jsem mu to.

,,Chtěl jsem jí požádat o ruku." šokoval mě.

Zůstala jsem na něj zírat jako opařená.

,,Cože?"

,,Zlobíš se?"

,,Jasně, že se zlobím."

,,Proč? Mezi námi jde jen o sex."

,,Myslíš, že jsem blbá?"

,,Ne, jak jsi na to přišla?"

,,Proč se chceš s matkou oženit?"

,,Prostě chci."

,,Miluješ jí?" uhnul pohledem.

Zajeli jsme do pozemních garáží naší firmy a zaparkovali. Vystoupila jsem rozhořčeně z auta a obešla ho až k Thomasovi.

,,Tak miluješ jí?"

,,Mám svůj způsob."

,,Víš Tome, co si myslím? Člověk, který miluje, by nikdy nikoho jiného nepodvedl. Nevěřím ti a příjdu na to o co ti jde s mojí matkou."

,,Nepátrej po tom. Časem ti to řeknu, ale nech to ještě být."

,,Nemůžu se dočkat." odsekla jsem.

Vešli jsme do zasedačky a vzápětí dorazili i klienti. Z našeho projektu byli nadšení, tak jak jsem předpokládala a okamžitě podepsali smlouvu.

,,Sáro, ještě jeden dotaz." oslovil mě Andrew Fisher.

,,Ano?"

,,Nezašla byste někdy na večeři?"

,,Teď mám bohužel plno práce, ale někdy určitě." nechala jsem si otevřená vrátka.

,,Ozvu se." zamrkal na mě a odešel.

Jakmile se podařilo získat ten projekt, nadšeně jsem odešla za Lucy. Musela jsem jí osobně povyprávět o všem, co se stalo mezi mnou a Thomasem.

,,No já tedy zírám." okomentovala můj dlouhý monolog.

,,Mám z toho radost."

,,Kdy to skončíš?"

,,Dnes mi řekl, že jí chce požádat o ruku."

,,Když vás načape, tak má po všem."

,,Mám jiný plán a ve středu ho použiju."

,,Proč už to neukončíš? Máš ho jistýho."

,,Nemám, Lucy. Tam něco je. Drží ho to k ní, ale láska to není. Musím na to přijít."

,,Když už za tebou přišel sám od sebe, je to velký úspěch."

Nic jsem na to neřekla jen se usmívala.

,,Sáro."

,,Co?"

,,Mám špatný tušení, že to skončí špatně."

,,Jak špatně?"

,,Usmíváš se jinak než na začátku."

,,Co tím myslíš?"

,,Bojím se, že se do něho zamiluješ."

,,Já myslím, že začínám být."

,,Aaah...do háje, ukonči to. Budeš trpět víc než matka."

,,Chci ho na svojí stranu, kolikrát to mám říkat."

,,Jako že jí ho chceš přebrat a zůstat s ním? Potom mi tedy řekni, proč je s ní?"

,,Nevím, musím to zjistit. Mám sraz ještě s někým. Těším se na středu."

Lucy mi otevřela oči a já celý den byla zamyšlená nad svým plánem, jak je v nejbližší době rozdělit. Ve středu se chystala matka do práce a já měla promyšlenou lest. Když tu matka nebyla sehnali jsme si z jedné agentury záskok jako asistentku. Poslala jsem textovku, když jsme vycházely s matkou z výtahu na našem oddělení.

Vešly jsme dlouhou chodbou a zastavila jsem se, abych prohrábla kabelku.

,,Nemůžu najít klíč od kanceláře. Počkej."

Hned vedle kanceláře se nacházela místnost s tiskárnou a archivem a byly otevřené dveře přesně podle plánu.

,,Jak jsi to udělala, že jsi ulovila našeho výkonného ředitele?" ozvalo se z té místnosti a matka zbystřila.

,,Musíš mít svůj šarm." dodala druhá.

,,Nevěřím ti ani slovo."

,,Tak jak bych pak věděla, že má tetování. Těsně pod okrajem boxerek."

Podívala jsem se na matku a vypadala dost naštvaně. Držela jsem se, abych se nesmála.

,,Jaké tetování?"

,,Datum a víš, co znamená? Měl někdy v šestnácti nehodu a naštěstí to přežil. Nechal si tam vytetovat čtvrtého října římským písmem."

Zatáhla jsem matku do kanceláře a nastala moje chvíle.

,,Je to pravda? Má tam to tetování?"

,,Já nevím, Sáro." bylo jí do breku a vypadala zničeně.

,,Třeba si toho všimla náhodou."

,,Náhodou? Takového tetování si nemohla všimnout náhodou. Musím to zjistit."

Odeběhla na záchody a já vešla za holkama do místnosti. Každé jsem do obálky vložila sto dolarů a poděkovala.

,,Vaše výplata. U agentury vás moc pochválíme a sepíšu naprosto dokonalé hodnocení."

,,Děkujeme za spolupráci." usmívaly jsme se na sebe všechny tři.

V úterý jsem se s nimi sešla. Čekal je poslední den práce u nás, proto jsem využila je. Napsala jsem jim na papír, co měly přesně říkat a poslala textovkou u výtahu, aby nás čekaly. Plán vyšel opět na stoprocent.

Matka o tetování ani nevěděla, proto mě trochu zamrzelo, že neřádila okamžitě.