Pomsta

36. kapitola

Mile mě překvapilo, že se Sára vrhla do náručí rovnou mně, ale cítil jsem se dost nesvůj, když vedle mě stál Phil. Přešlý a smutný tam postával aniž by tušil, co pro sebe se Sárou znamenáme. Chtěl jsem jí držet za ruku, ale nemohl jsem kvůli bratrovi. Jak ubíjející.

Vešel jsem do obýváku a otec se ptal jak je na tom Paula. Skočil nám do rozhovoru Phil a poprosil mě, abych šel za ním. Z toho už jsem měl zlé tušení.

,,Děje se něco?"

,,To bych taky rád věděl. Sáře jsem totálně ukradenej. Radši objala tebe než mě."

A bylo to tady. Jen aby nezačal nic o našem vztahu se Sárou.

,,Byl jsem blíž."

,,Stáli jsme vedle sebe, nesnaž se jí bránit."

,,Měl jsem jí odstrčit?"

,,Ne, ale stál jsem tam jak blbec. Ona moc dobře ví, že jí chci a přes to se vrhne do náručí tobě."

,,Schválně to určitě neudělala."

,,Nejspíš k tobě má větší důvěru."

,,Známe se víc kvůli Paule. Jsme jako bratr se sestrou."

,,Tak proto?"

,,Jiné vysvětlení pro to nemám."

,,Já jo. Prostě mi nechce dávat naděje."

,,Tak si najdi jinou. Třeba začne žárlit. Holky tohle nemají rády."

,,Jako co?"

,,Nesmíš jim ukazovat, že tě maj jistýho."

,,Podělal jsem to." nakopl vztekle botu.

,,Kašli na ní. Radím ti, abys to nechal být."

Díval se na mě, jako by mě chtěl zabít pohledem, ale měl jsem pravdu. Měl se na to vykašlat už dávno.

,,Stalo se něco?" divil se otec.

,,Nekonečný téma...Sára." protočil jsem oči.

,,Zjistil, že o něho nemá zájem?"

,,Konečně."

,,Nic to ovšem nemění na tom, že se zítra nemůžete objevit ve dveřích se Sárou jako šťastný pár."

,,To bych mu neudělal."

,,Neboj se. Za týden ho to přejde."

Obával jsem se, že pokud se ho to drží tak dlouho, že to jen tak nepřejde. Sice jsem netušil, jestli mu na rovinu Sára řekla, aby se na ní vykašlal, ale očividně mu to naznačuje.

Byl jsem rád, že se konečně naštval a vykašle se na ní. Poslední dobou mi vadilo, jak si jí přivlastňoval. Když ho, kruci, nechce, tak by měl jít o dům dál.

,,Navečeříš se s námi?" zeptal se otec.

Podíval jsem se na hodinky a všiml si, jak Phil zbystřil. Jako by jí měsíc neviděl. Přicházela zrovna Sára. Byla právě na odchodu a Philův nadšený výraz ihned vyprchal.

,,Mám sraz s Lucy. Dobrou chuť."usmála se a líbla otce na tvář.

,,Buď opatrná."

Otcův pohled směřoval ke mně, ale já jsem chtěl stihnout Sáru. Chtěl jsem jí odvézt k Lucy.

,,Musím ještě za Kevinem. Přijedu později."

Přidal jsem do kroku a přede dveřmi se ještě střetl se Sárou.

,,Chceš odvézt?"

,,Chci."

Přešla k mému autu a nastoupila si.Rozjel jsem se a nepadlo mezitím ani slovo.

,,Už to vzdal?"

,,Nevím. U něho člověk nikdy neví, co ho popadne."

,,Promluvím s ním, ale už jsem mu to dneska říkala, aby už se nesnažil."

,,Kam chceš tedy odvézt?"

,,Budu ti ukazovat. A moc děkuju, že jsi dnes přišel do té nemocnice."

,,Bylo mi tě líto a zároveň jsem tě před Philem nemohl pořádně obejmout."

,,Tak to bys mi měl vynahradit." usmála se.

Zastavil jsem u krajnice a naklonil se k ní. Hned mi bylo líp, když jsem se jí mohl dotknout.

,,Nechceš se omluvit Lucy, že se zastavíš jindy a věnovat ten čas mně?"

,,To bys tak chtěl, abych ti dělala společnost?"

,,Strašně."

,,Nemám nic proti tvému Bentley, ale moc místa tu zrovna není."

,,Ještě pořád mám svůj byt."

Položil jsem jí ruku na vnitřní stranu stehna a skousl jí spodní ret. Zajel jsem jí dál a začal jsem pociťovat, jak jí chci.

,,Máš vážně talent v přesvědčování. Napíšu Lucy SMSku."

Do pár minut jsme dorazili před Thomasův byt. Tohle už začínalo být dost vážné. Takhle tajně se střetávat, abychom si užili? Nemohl jsem si pomoct, ale nepřestávalo mě to bavit. Ta její omamná vůně a sladké pohledy. Potřeboval jsem jí, abych se cítil bezstarostně a volně.

Její krk mě přitahoval neuvěřitelným způsobem a nejspíš by mě nezastavilo vůbec nic, abych se s ní dnes nevyspal.

Začínalo být dost pozdě a rozhodli jsme se přenocovat v bytě. Sára zůstala přes noc jakoby u Lucy a já byl dlouho u Kevina, proto jsem přespal u sebe v bytě.

Druhý den ráno jsme společně vyrazili k Paule do nemocnice. Vypadala mnohem lépe a dokonce jí slíbili, že bude ještě dnes propuštěna.

,,Můžeš mi říct, proč jsi to udělala?" posadila se k ní na postel Sára.

,,Jsem na sebe tak naštvaná."

,,To bys měla být."

,,Vám to spolu očividně svědčí. Vypadáte spokojeně."

Beztak jsem té ženské nevěřil. Dívala se na mě tak z výšky, že jsem se obával, co měla v úmyslu.

,,Co se stalo? Netváříš se zrovna nadšeně." zbystřila Sára.

,,Nemám z ní dobrý pocit."

,,Já vím, ale je to matka a navíc chci vědět, kdo je můj otec."

,,Víš co nechápu, že jsi jí pěkně namíchla a chová se jako by nic. To mi nejde do hlavy. Kdyby mi někdo takhle ublížil, pěkně bych mu to dal sežrat a tvoje máti je pomstychtivá."

,,Možná to ještě příjde."

,,To neříkej ani z legrace."

Vyšli jsme ven z nemocnice a koupili si hned před nemocnicí v bistru snídani.

,,My dva si už věříme. Kdyby přišlo cokoliv, řekli jsme si všechno." svěřila se Sára.

,,Mezi nás se nikdo jako je tvoje matka už nedostane. To se neboj."

,,Řekni mi, jak to s námi vlastně všechno bude?"

,,Nemůžu přijít za Philem a říct mu, že spolu spíme."

,,Nemůže to takhle zůstat do nekonečna."

,,Ještě nějaký čas než se z toho vzpamatuje."

,,Děláš z něho malýho kluka."

,,Nedělám."

,,Ne, ty se ho vlastně bojíš."

,,Vydržíš snad pár dní."

,,Těžko."

Usmál jsem se na ní a vtiskl jí pusu na dolní ret.