Pomsta

40. kapitola

Po pár dnech Sáru pustili z nemocnice a Phil se nemohl dočkat až se o ní bude moct starat. Rozčiloval mě ten jeho dětinský přístup. Šlo o vážnou věc a on to bral jako výhodu.

,,Jsem rád, že budeš doma na mojí oslavu narozenin." usmál se na ní a já musel protočit oči.

Jeho starosti jsem chtěl mít...

,,Těším se." opětovala mu srdečný úsměv.

Nemohl jsem ty žvásty poslouchat, proto jsem se odebral ke dveřím, abych jí dovedl do pokoje.

,,Pojď pomůžu ti do postele."

,,Já jí pomůžu." div mě neodstrčil Phil.

Se Sárou jsme si vyměnili překvapené pohledy a odstoupil jsem od ní dál, aby se mohl postarat Phil. Krev ve mně vřela pořádně. Stačil pohled jak jí chytl za ruku a druhou jí položil na bedra a měl jsem chuť něco rozmlátit.Nikdy jsem nebyl tak vzteklý jako teď. Nepočítal jsem období, kdy jsme se s bratrem hádali o hračky a o počítač, ale tohle bylo jiné.

Nemohl jsem se dočkat až od ní Phil vypadne a budu si s ní moct promluvit. Nervózně jsem posedával v obýváku a neměl jsem vůbec náladu řešit s Kevinem jeho choutky na Sáru a na její kamarádku Lucy přes textovky.

Po nekonečných dvou hodinách se konečně Phil odebral do pokoje.

,,Měl jsi jí nechat odpočinout." spustil jsem.

,,Nechtěla být sama. Dělal jsem jí společnost."

,,Nepovídej."

,,Chtěl jsem odejít, ale ona mě zastavila a chtěla po mně, abych zůstal." usmál se.

Musel jsem se zatvářit jako by mi to bylo úplně fuk.

,,Tak já jdu do postele. Dobrou."podíval jsem se znuděně na hodinky a vstal z křesla.

,,Dobrou."

Plácl jsem sebou do postele a pečlivě zkoumal strop. Chtěl jsem být s ní a zrovna teď, když měla to zranění, dvojnásob. Totálně jsem zapomínal na pocity mého bratra a na to jak jsem se začínal chovat. Všechno okolo mě se začínalo hroutit a já jsem se na to nemohl dívat.

Vstal jsem brzy a doběhl do firmy, abych zařídil vše potřebné. Vrátil jsem se kolem poledne a všichni právě obědvali. Phil zářil jako sluníčko a řešil s otcem přípravy na jeho zítřejší oslavu narozenin.

Nechal jsem ho být, ale rozčiloval mě každým přiblblým pohledem na Sáru. Co to se mnou bylo? Nikdy se mi nestalo, abych neupřednostňoval bratra a teď bych ho nejradši vystřelil na měsíc.

Po obědě jsem se sebral a chtěl jít koupit dárek mému přiblblému bratrovi.

,,To už zase odcházíš?" zajímal se otec.

,,Musím jít něco koupit tady oslavenci."

,,Nemusíš mi nic kupovat. Stačí když zazpíváš." zasmál se.

,,Jasně nejlépe s heliem v sobě, ať je nějaká legrace." mávl jsem rukou a udělal krok vzad.

,,Počkej. Vezmi mě s sebou. Taky mu chci něco pořídit." začala Sára vstávat.

Překvapilo mě, že se rozhodla jet se mnou. Zvedla se bez sebemenších obtíží nebo bolestí a s kabelkou v ruce vykračovala vedle mě k autu. Ani jeden z nás nepromluvil, dokud jsem nenastartoval.

,,Kam to bude?"

,,To mi pověz ty. Je to tvůj brácha."

,,Vím, co chce, ale nechci, aby to měl." rozjel jsem se.

,,Proč si myslím, že mluvíš o mně?"

,,Myslíš si to správně."

,,Nechceš, abych s ním byla? A to proč?"

Mlčel jsem a vlastně jsem ani nevěděl, co odpovědět. Jaký sebemenší důvod jsem měl, abych jí řekl, že nepřeju jejich vztahu?

Vystoupil jsem v podzemních garáží nákupního centra a oběhl auto, abych Sáře pomohl z auta. Opět na mě vrhla ten její nevinný pohled plný otázek.

,,Ještě jsi mi neodpověděl."

,,Ani nechci." odsekl jsem a zamkl auto dálkovým ovládáním.

,,Co ti na tom tak vadí?"

,,Měníš neustále svoje rozhodnutí.Jednou ho nechceš, pak zase jo. Prober se." naštvaně jsem se otočil k výtahu.

,,Nikdy jsem neřekla, že ho chci."

,,Ne?"

,,Ne. Jen jsem se ptala, proč nechceš, abych s ním byla?"

,,Prostě nechci."

,,Fajn." urazila se.

Nastoupili jsme do výtahu a v té těsné místnosti jsem ucítil její vůni. Zatínal jsem pěsti a radši myslel na to, co koupím Philovi k narozeninám. Nemohl jsem se na Sáru ani podívat. Ztrácel jsem s ní kontrolu nad sebou a svým chováním.

,,Tome, nějak mě to začalo strašně bolet." zamračila se a chytila se za poraněné místo.

Všechno šlo stranou a přistoupil jsem k ní blíž. Pomohl jsem jí vyhrnout blůzu, abych zjistil, jestli jí neprosákl obvaz, ale jakmile jsem se naklonil, chytila mě za nadloktí a zastavila mě. Podíval jsem se jí do tváře, abych zjistil, co se stalo.

,,Co je?" nechápal jsem.

Okamžitě mě chytila za límeček trička a přitáhla si mě k sobě blíž. Neprotestoval jsem a šel jí naproti. Naše jízda výtahem byla u konce a my tam pořád stáli a líbali se. Dveře výtahu se otevřely a mně bylo úplně jedno, jestli tam někdo stál a díval se.

Poslepu jsem nahmatal tlačítko garáží a dveře se znovu zavřely. Přerušili jsme náš vášnivý polibek jen abychom vystoupili z výtahu a opřel jí o bok auta. Bylo to šílený, ale tak jiný než jsem zažíval s jinýma holkama.

,,Kdybys neměla tu ránu, tak bych si tě zavezl do bytu." pošeptal jsem jí do ucha.

,,Chci, abys mě zavezl do bytu." odvětila.