Pomsta

31. kapitola

Dnešní den jsem neměla mít ani chvíli volnou. Z rána jsem měla jednání s Fisherem kvůli smlouvě, ve které se mu pár věcí nezdálo a chtěl je předělat.

Později jsem se konečně posadila do kanceláře a zjistila, že se mi Phil snažil několikrát dovolat. Sotva jsem přiložila telefon k uchu, vešel Thomas pro nějaké dokumenty.

,,Slečno Monetová, Paula právě vběhla do výtahu a jde nahoru. Nenechala se zastavit. Prý si jde pro věci. Omlouvám se. Mám zavolat ochranku?" ohromila mě recepční.

Thomas vše slyšel a podívali jsme se jeden na druhého.

,,Ona jde nahoru?" zeptal se.

,,Jo, co teď?"

,,O co, že vejde bez zaklapání." usmíval se, jako by měl něco za lubem.

,,Co chystáš?"

,,Neříkej, že se k tomu necháš propůjčit."

,,Tak dělej, něco vymysli." vstala jsem.

,,Co mám vymýšlet tak rychle?"

Přešla jsem k němu a po chodbě už byl slyšel klapot jejích podpatků.

,,Tak že nic?" rozhodila jsem rukama a sledovala, kdy se otevřou dveře od kanceláře.

Vnímala jsem jen to, kdy do dveří vejde moje matka a vůbec mě nepřekvapilo, když mě Thomas chytl za boky a přitiskl k sobě. Jako očarovaná jsem zůstala stát a vychutnávala si jeho hebké rty. Netrvalo to příliš dlouho, protože jakmile viděla matka dost. Odlepili jsme se od sebe a dělali jako by se nic nestalo.

,,Mami?Co tady děláš?"

,,Jdu si pro věci." prohlížela si nás oba.

,,Jdu s těma dokumentama na finanční." mávnul na mě Thomas a odešel.

S matkou jsme tam obě stály a dívaly se jedna na druhou.

,,Překvapila jsi mě. Řekla bych do tebe, že jsi ho jen využila, tak jak jsem to vždycky dělala já. Použila a zahodila." smála se.

,,Nejsem jako ty."

,,To vidím. Láska jako trám, co?" posadila se naproti mně.

,,Co potřebuješ? Peníze?"

,,Jen mi pověz, co ten Phil? Ty to hraješ na oba?"

,,Do toho ti nic není."

,,Protože nikdy nevíš, kdy jednoho nebo druhého budeš potřebovat." usmívala se škodolibě.

,,Přestaň. Já taková nejsem."

,,Jistě. Nejsem hloupá, poznám, že se ti Thomas hodně líbí. Vidím, jak na něho koukáš. To nejde sehrát. Proto nejsi stejná jako já. Ty se zamiluješ hned u prvního."

,,Kdo je můj otec?" zkusila jsem to znovu.

,,Pravda. Teď jsi mě nachytala. To
byl totiž jediný chlap, kterýho jsem milovala. Byl to ten první. Okouzlující, chytrý, bohatý a ženatý."

,,Prosím, řekni mi to. Stačí jméno. Najdu si ho, i kdyby byl na konci světa."

,,Myslíš si, že za ním jen tak půjdeš a řekneš mu, že jsi jeho dcera?" vysmála se mi.

,,Přeci není horší než ty."

,,Právě, že je. Je ten nejhorší ze všech." začínala mít skleněné oči.

,,Ublížil ti a tebe to poznamenalo, viď?"

,,Ublížil by i tobě."

,,Máš fotku? Chci ho jen vidět." nadechla se, ale zavrtěla nesouhlasně hlavou.

,,Nechtěj, Sáro. Proto jsem ti to nechtěla říkat. On ani neví, že jsi. Má svoje děti."

,,Beztak to zjistím, ale bez tebe to bude těžší."

,,Hodně štěstí. Víš Sáro, i když jsi mi ublížila, nedokážu tě předhodit hyeně. Jsem pořád tvoje matka a mám tě tady." položila dlaň na své srdce.

,,Ty si myslíš, že za ním půjdu a povím mu hned z fleku, že je můj otec? Ne!"

,,No nic. Už půjdu." vstala.

,,Mami, prosím."

,,Neudělám to." podívala se mi do

očí.

Kruci, co to mohlo být za člověka, když byl mnohem horší než moje matka? I kdyby to stálo, co to
stálo, já na to musela přijít.

,,Briane, ahoj. Chtěl jsi mě vidět?" objala jsem ho hned v hale jeho domu.

,,Ano chtěl. Pojď, posaď se."

pokynul mu.

,,Tváříš se vážně. Stalo se něco?"

,,Ne. Jen jsem ti chtěl něco nabídnout. Chci, aby ses sem přestěhovala. Chci tě mít na očích a myslím si, že i Phil." usmíval se.

,,Já nevím, tati."

,,Vždycky jsem chtěl mít rodinu na blízku."

,,Mám tě ráda." chytila jsem ho za
ruku a usmála se.

,,Mám to brát jako kladnou odpověď?"

,,Dobře."

,,Jen mi něco slib."

,,Co?"

,,Nepovíš Philovi o tom, co jste
hráli s Thomasem. Víš, co myslím?"

,,Vím."

,,Pokračuje to?" uhodil na mě a já si okamžitě vzpomněla na dnešní bleskový polibek před mojí matkou.

Netušila jsem, co mu odpovědět. Co když se mu Thomas už pochlubil a já budu za lhářku?

,,Byla to jen hra a jsem ráda, že se na mě za to nezlobíš."

,,Udělal jsem taky chybu, že jsem ti to hned ze začátku neřekl. Měla jsi svoje plány a perfektně ti vyšly."

,,Taky se ti líbil Paulin výraz?"

,,Škoda, že to nebylo natočené. Pouštěl bych si to stále dokola."

,,Briane, pomohl bys mi ještě s něčím?"

,,O co jde?"

,,Můj biologický otec ještě žije."

Brian se na mě šokovaně podíval a nevěřil tomu, co jsem mu právě řekla.

,,Cože?"

,,Opustil jí. Ani neví, že jsem. Je ženatý a podle všeho matku pěkně poslal do háje."

,,Co ti o něm ještě říkala? Jméno, odkud je?"

,,Ne. Jen že je bohatý, má děti a manželku. Jo a je to pěkný parchant."

,,Možná bys měla matce projít věci."

,,Myslíš, že něco najdu? Vždyť víš, jak je chytrá."

,,Ale nenapadlo by jí, že bys jí prohledala osobní věci, trezor nebo šatnu. Cokoliv."

Jakmile jsem zkontrolovala, že matka není doma. Potřebovala jsem někoho, kdo mi ohlídá dveře, aby mě nenačapala v jejích věcech.

,,Lucy, mohla bys mi s něčím pomoct?"

,,Sáro, promiň, ale jsem u Davových
rodičů na večeři."

,,Nedá se nic dělat."

Čas ubíhal a já musela něco vymyslet.

,,Sáro?" zvedl mi Thomas hovor.
,,Přijeď do domu. Něco potřebuju."
,,Jak jinak?"
,,Vysvětlím ti to potom. Prosím."
,,Dobře. Vyjíždím."
,,Díky."