Pomsta

1. kapitola

,,Vím všechno, mami, ale ráda bych se ti taky svěřila, co jsem udělala zase já."

,,Co?" podívala se mi do očí.

,,Něco jako ty, mami. Podrazila jsem vlastní rodinu, vlastní krev."

Zarazila se a nehybně čekala, co jí povím. Měla jsem radost, že jsem jí to mohla říct.

,,Tak mluv." nervózně vyčkávala a já si vychutnávala každou vteřinu.

,,Nechala jsi otce za chlapa, který za to nestojí."

,,Thomas za to stojí." zvýšila hlas.

,,Stůj si za tím, ale jednou toho budeš trpce litovat."

Všichni děláme chyby, ale moje matka zradila vlastní rodinu pro pár drobných a to se jen tak neodpouští.

Odešla jsem z domu a těsně za dveřmi se zastavila. Jak ubíjející bylo, když jsem nesměla věřit vlastní matce. Musela jsem být silná, protože jsem byla jediná, kdo to mohl udělat. Čekala mě ještě dlouhá cesta a neměla jsem na vybranou.

Před lety...

,,Saro, kdy přijdeš domů? Chtěli jsme s otcem jít na večeři." volala mi matka.

,,Ještě nevím. Jsem u Lucy a možná zůstanu i přes noc. Máme spoustu práce s tím projektem do školy."

,,Dobře. Pozdravuj ji."

Usmála jsem se na Lucy do zrcadla a pokračovala v líčení svých očí.

,,Ona tě taky někdy shání? To se divím." nadzvedla jedno obočí.

,,Já se v ní nevyznám." zazubila jsem se.

Chystaly jsme se ven, ale zlověstné vyzvánění telefonu se jménem Dave na displayi mě usadilo do křesla se zklamaným výrazem.

,,Ahoj broučku." cvrlikala do sluchátka a já nestačila obracet oči v sloup.

Možná jsem Lucy záviděla, že má přítele a mají se tak rádi.

,,Saro, budeš se na mě hodně zlobit, kdybychom dnešní večer přesunuly na jindy?" nahodila kočičí výraz.

,,Přijel ti Dave z Texasu, tak to jdete oslavit?"

,,Oslavit zrovna ne, ale chci ho vidět. Byl tři týdny v háji a docela se mi stýská." usmála jsem se na ní a měla pro to naprosté pochopení.

Vyšla jsem z domu a mávla na taxíka. Během okamžiku jsem byla před našim domem. Z kabelky jsem tasila klíče a za živého Boha jsem je nemohla najít. Cinkání klíčů přerušila podivná rána. Zůstala jsem jako opařená stát a vnímat zvuky okolo sebe. Srdce mi tlouklo z obav, co to mohlo být. Vešla jsem potichu do haly a rozhlížela se okolo sebe jako bych tu byla poprvé. Zaslechla jsem tiché sténání a naříkání. Vydala jsem se za zvuky a nalezla v kuchyni otce v kaluži krve.

,,Tati!" vykřikla jsem a přiběhla k němu.

,,Saro!" podíval se na mě a zvedl ruku, aby mě chytl.

,,Zavolám záchranku. Vydrž."

Vytočila jsem na mobilu číslo první pomoci a pohledem na otcovo tělo mi bylo jasné, že ta rána, kterou jsem zaslechla před domem, šla ze zbraně, která zranila mého otce do břicha.

,,Kdo to byl, tati?" měla jsem na krajíčku.

,,Dávej si ... na ní pozor."

,,Ale na koho?"