Pomsta

26. kapitola

,,Přijď na oběd tentokrát v sobotu. Potřebuju s tebou projednat plán."

,,Jaký plán?"

,,Podšoupneme jí výhružný dopis. Tak přijď."

Zdálo se mi to jako výborný nápad a proto jsem dorazil přesně na hodinu, kterou chtěl. Zavřel jsem za sebou dveře od jídelny, pozdravil jsem a úsměv mi v tu chvíli zamrzl na rtech.

Seděla tam Sára a dívala se na mě.

,,To je tvůj syn, Briane?" očividně šílela.

,,Tome, posaď se k nám. Máme návštěvu."

Jak jsem se mohl v klidu posadit? Tohle otec naplánoval. Chtěl, aby to prasklo, aby nám nepřekážela v plánech. Nad tím tu neděli tak dumal.

Téměř jsem se Sáře nemohl podívat do očí, jak jsem se styděl. Jistě si myslela, že jsem jí celou dobu využíval ve všech směrech a ona se ke mně chovala férově. Možná jí šlo doopravdy o mě a já si to podělal.

Poslala do háje i Phila, což mě lehce uklidnilo, že v tom nejsem sám. Nebyla naštvaná jen na mě. Možná bylo lepší, že se to dozvěděla takhle.

,,Proč jsi mi neřekl, že tady bude?" vyjel jsem na otce.

,,A přišel bys?"

,,Ne."

,,Tak proto."

,,Ale chápeš, že teď si o mně myslí, že jsem jí jen využíval?"

,,A není to tak?" usmíval se.

Ne nebylo to tak. Ta holka byla jiná, stejná jako já. Nikdo nebyl stejný jako já, jen ona. Stejně uvažovala, dokázala lidi získat na svojí stranu a měla úžasnou schopnost manipulovat s ostatními.

,,Phil jí přeci taky využíval a zároveň jí bral jako člověka. Já jsem na tom stejně."

,,Máme jí všichni rádi, ale to je jen chvilkové.Ono jí to přejde."

Nemyslel jsem si to. Ona taková nebyla. Nedokázala stejně jako já přejít zradu. Byl jsem si jistý, že měla i svůj plán, jak to natřít i mně. Hned za její matkou jsem byl i já.

Čím víc se blížila svatba, tím horší jsem měl tušení. Sára byla neobvykle klidná a nic nepodnikala, což mě jen utvrzovalo v tom, že se něco bude dít na svatbě. Byl jsem přesvědčený, že když o tom už tenkrát mluvila v kuchyni, neuhne ze svého plánu. Já bych taky neuhnul.

Den před svatebním dnem jsem se ještě s otcem dohadoval na záložním plánu, kdyby se cokoliv stalo. Přehrávali jsme si různé závěry, které se mohly stát a snažili se z nich vybruslit.

,,K té svatbě musí dojít. Nemusíš se bát, až se objevím na scéně, sňatek bude neplatný." uklidňoval mě otec, ale nervózní jsem byl pekelně.

Kdybych se ženil s někým, koho bych chtěl, taková nervozita by mě jistě nepohltila. Všechno bylo připravené a vymyšlené do posledního puntíku a nejmenšího detailu. Předčasně jsme se radovali a zůstali v klidu.

Jako správný budoucí ženich jsem musel absolvovat rozlučku se svobodou. Tentokrát se o to postarala sama Sára.

,,Jen aby to nebyl nějaký podraz." usmíval jsem se na ní.

,,Slíbila jsem ti, že budu hodná."

,,Beztak mám takové tušení. Dáš mi do pití rohipnol a zneužiješ mě."

Začala se smát.

,,Prohledej si mojí kabelku."

,,Ten malý prášek můžeš mít kdekoliv."

Rozepnula si sako a pobídla mě, abych si jí prohledal.

,,Beztak jsi už všechno viděl."

,,A nemohl jsem se toho nabažit."

,,Myslíš, že ti to uvěřím? Tentokrát po mně přeci nic nechceš. Nebo vlastně jo. Bojíš se, abych tě nevyužila k něčemu, co se ti nebude líbit."

,,A hodláš to udělat?"

Přistoupila ke mně blíž a chytila mě za ruku.

,,To se přeci neříká."

,,Sáro!" okřikl jsem jí.

,,Buď v klidu. Pomstu to neohrozí."

,,Kruci, Sáro! Nevyužíval jsem tě. Naopak jsi mi ještě víc zatápěla a já jsem nemohl nic dělat. Nechtěl jsem s tebou nic mít takhle."

,,Pojď už, Phil čeká."

Navštívili jsme jen jeden taneční klub, aby si Paula myslela, jak jsem se divoce loučil se svobodou, ale opak byl pravdou. Dali jsme si pár panáků, hodili se všichni tři do nálady a večer si docela užili.

Nasmáli jsme se a zatancovali si. Nikdy bych neřekl, že se s bratrem tak zřídim, ale líbil se mi ten pocit bez starostí.

Phil si vzal taxíka a odjel domů. Já jsem čekal se Sárou na dalšího.

,,Odvedu tě nahoru."

,,Já jsem v pohodě. Nemusíš."

,,Možná chci." zadívala se mi do očí před mým bytem a nechala taxíka, aby odjel.

Sotva jsem zavřel dveře od bytu, nemohl jsem se nabažit jejich rtů. Téměř po měsíci jsem se jí konečně mohl znovu dotknout. Tentokrát to bylo jiné. Nemuseli jsme spěchat a dokonce jsme vedle sebe mohli usínat.

Vzbudila mě někdy v šest ráno snídaní do postele. Následovala sprcha a příprava do mého obleku.

,,Ještě máme čas. Prosím ještě naposledy si mě vem." žadonila a tahala mě za osušku kolem mých boků.

,,Věděl jsem, že jsi mrcha." usmál jsem se na ní a opět podlehl.

Zalezli jsme si do postele a oddali se ještě jednou jeden druhému.

,,Neslyšela jsi něco?" zpozorněl jsem.

,,Jo slyšela jsem jak mě chceš. Proč si jí chceš vzít, když chceš mě?"

,,Už to nejde vrátit."

,,Není to o to víc vzrušující, když víš, že se máš ženit za někoho, koho nemiluješ a miluješ někoho jinýho?"

,,Kdo řekl, že tě miluju?"

,,Opakoval jsi mi to celou noc." smála se a vyskočila mi obkročmo do klína.

,,Co tady děláte?" setřásl jsem ze sebe Sáru a podíval se na Paulu, která byla vzteky bez sebe.

,,Mami?" vložila si Sára obličej do dlaní.