Pomsta

38. kapitola

Sára se zbláznila, když se málem rozhodla jít za Franchim sama. Byl to pro mě šok, když mi otec zavolal a řekl, že je s velkou pravděpodobností její otec. To jsem jí vůbec nezáviděl. Byl to pořádný grázl a vlastnil spoustu firem a budov v New Yorku.

Sešel jsem se se Sárou na adrese, kde by se mohl vyskytovat, ale byl jsem si téměř jistý, že tak jednoduché to nebude. Sára si od toho hodně slibovala, ale rozhodně za ním nemohla jen tak přijít a vyklopit mu, že je asi jeho dcera. Takovým lidem je úplně jedno kdo jsme.

Rozhodně jsem nechtěl nic riskovat a postupoval jsem opatrně. Vystoupil jsem z auta a došel k Sáře.

,,Tady bydlí?"

,,Ne pracuje."

,,Bude tady?"

,,Třeba ti nějaká duše poví, kde ho hledat. Hlavně ať tě nenapadne mu vyprávět o vašich rodinných vztazích."

,,Neboj se." odsekla.

Byla ze všeho otrávená a nešťastná.Chápal jsem to, ale dopadla téměř nejhůř jak to šlo.

,,Pěkná kytice." podotkl jsem ve výtahu.

,,Díky."

,,Od Phila?"

,,Jo."

,,Ten to nevzdává."

,,To rozhodně ne."

Prošli jsme chodbou, kde proti nám šlo pár kravaťáků a divně na nás zírali.

,,Pan Morrison, kde bych ho našla?" promluvila ke starší dámě za pultem.

,,A kdo se ptá?"

,,Paula Carltonová." zalhala.

,,Takhle tě pošle do háje."

,,Myslíš si, že mě zná podle jména?"

,,Jak myslíš." vzdal jsem to.

Dáma zvedla telefon a do sluchátka nahlásila Paulino jméno. Překvapivě nás poslala dál. Vešli jsme do zasedací místnosti a vešel nějaký nabouchaný machírek v mém věku.

,,Co chcete od Nicholase?"

,,Mluvit s ním."

,,Prý si s vámi nemá co říct."

,,Nikdy mě neviděl."

,,Očividně vás ale zná."

,,Ať příjde. Neublížím mu. Jen si chci popovídat."

Frajírek se zasmál a odešel za roh, aby mu zavolal. Po chvíli přišel a dal jí sluchátko na ucho.

,,Pane Morrisone, prosím chtěla bych s vámi hovořit. Je to důležité."

Všichni tady včetně pana šéfa mi začínali lézt na nervy. Tvářili se jako by jsme byli pod jejich úroveň. Přitom samotná Sára byla mnohem víc než celá firma.

Nechal nás vydusit asi hodinu a po té se otevřely konečně dveře. Vešel do nich vysoký černovlasý chlápek se širokými rameny.

,,Pan Morrison?"

,,Jo ale ty rozhodně nejsi Paula Carltonová." posadil se ležérně do křesla a prohléžel si Sáru.

,,Ne. Jsem Sára Monetová."

,,Bohužel mi to jméno nic neříká.Proč ses ohlásila jako Paula?"

,,Protože vám moje jméno nic neříká.Doslechla jsem se, že Paula a vy jste spolu měli vztah."

,,To už je hodně dlouho."

,,Proč to skončilo?"

Celou dobu visel Sáře na rtech a vysmíval se jí. Byl nad věcí a přišlo mi jako by věděl, kdo Sára je.

,,Všechno jednou skončí. Je jenom otázkou času, kdy?"

,,A taky by to mělo mít důvod."

,,Omluv mě na pět minut."

Sebral se a odešel. Se Sárou jsme si vyměnili nechápavé pohledy.

,,Jaký z něho máš pocit?" zeptal jsem se jí.

,,Je divnej."

,,Je mi podobný? V čemkoliv?"

Nijak extra si nebyli podobní, ale možná jsem si všiml úst. Oči měla po Paule, ale rty a nos měly podobné rysy jako ty jeho. Možná jsem si to jen vsugeroval nebo to byla náhoda, ale bylo to tak.

,,Možná."

,,Matka z něho musela být dost v háji."

,,Jo nevypadá špatně. Asi po něm ženský jdou." uznal jsem.

Vypadal jako Travolta za mlada a ten rozhodně neměl nouzi o ženský. Vzápětí se vrátil a nesl si tablet.

,,Majitelka Swifts Corporation? Brian Swift byl manžel Pauly, ale zemřel stejně tak jako Anthony Monet. Zajímavé."

On si jí normálně proklepl.

,,Jak říkáte."

,,Co po mně chceš?"

Sára po mně hodila okem a očividně váhala, zda se mu má zmínit o pravděpodobnosti, že by mohla být jeho dcera.

,,Nepříjde vám zvláštní, že Brian i Anthony zemřeli?"

Neřekla to narovinu, chtěla to vzít tímhle směrem.

,,A proč s tím chodíš za mnou?"

,,Co sebrala vám? Jistě s prázdnýma rukama neodešla."

,,Vidím, že už jí znáš i po téhle stránce...maminku."

,,Takže víte, že jsem její dcera."

,,To nešlo přehlédnout."

,,Takže co sebrala vám?"

,,Opustila mě kvůli ní manželka a sebrala mi i dítě."

,,Když jste jí podváděl, není se čemu divit."

,,Jenže ona přišla za mojí ženouosobně, aby jí to oznámila. Od té doby jsem svého syna neviděl."

,,To mě mrzí. Kdybych vám mohla jakkoliv pomoct...víte, nikdo mi nevymluví, že se smrtí mého otce neměla nic společného."

,,Jdeš si tvrdě za svým." usmíval se a já poznal i na jeho úsměvu, že to bude on.

,,Jistě si vzájemně vypomůžeme."

,,Sáro, omluv mě, ale mám ještě nějaké jednání. Zítra za tebou příjdu do Swifts Corporation a domluvíme se."

Divil jsem se, že nakonec nebyl tak příšerný jak o něm kolovalo. Dokonce i následující ráno skutečně přišel. Potkal jsem ho na chodbě, když mířil do Sářiny kanceláře.

,,Pane Morrisone. Sára bude mít velkou radost, že jste za ní přišel."

,,Řekněte mi, co po mně chcete?" zastavil se a díval se na mě.

,,Neměl bych to říkat."

,,Beztak se to dozvím."

,,Je tu nějaká možnost, že byste byl její otec?"

Morrison zvážněl a zamyslel se.Očividně mu to šrotovalo v hlavě jako o závod.

,,Prosím?" ušklíbl se.

,,Paula totiž neřekla jméno, ale popis na vás sedí. Navíc jsme si všiml pár podobných rysů."

Naštvaně se odebral do kanceláře a zavřel za sebou dveře.