Pomsta

46. kapitola

Vlastně se mi trochu ulevilo, když jsem věděla, že Thomas i Brian věděli, jak to skutečně bylo.Nastěhovala jsem se do zcela nového bytu a chtěla být nějakoudobu sama. Potřebovala jsem se probrat ze všeho, co se stalo.Nechtěla jsem nikoho vidět ani s nikým mluvit.

Občas za mnou přišel můj vlastní otec a hladil mě po vlasech. Uklidňoval mě, že se o všechno postaral a že si to tam chlapeček užije. Phil byl menšího a drobnějšího vzrůstu než Thomas, proto jsem si byla jistá, že ho bude mít za objekt sexuální touhy většina vězňů a já byla jedině ráda.

Jediné, co mi scházelo byl Thomas. Stýskalo se mi po něm přímo pekelně. Jenže jsem pořád nemohla přestat myslet na to, co si o mě teď myslí on. Jistě má neustále na očích, jak jsem Phila provokovala a šla za ním, abych se mu předváděla v krátkých sukních a hlubokých výstřizích.

,,Mami, děje se něco?" tvářila se jako tenkrát, když zemřel otec.

,,Měla bych ti něco říct. Mrzí mě to."

,,Co?" posadila se ke mně.

,,Věděla jsem, že jsi našla svého otce. Nechala jsem tě sledovat."

,,Už nic neříkej. To ty jsi poslala Philovi ty fotky?"

Přikývla.

,,A chtěla jsem se zbavit i Nicholase, ale ten idiot omylem postřelil tebe."

,,Pane Bože, to jsi byla ty?"

,,Myslím, že teď jsme si kvit."

,,Ty jsi toho udělala mnohem víc než já, mami."

,,Já vím."

,,Zasloužila bys..."

,,Já vím...proto bych to chtěla napravit."

,,Jak? Tohle nejde jen tak napravit."

Vstala a otevřela hlavní dveře. Stál v nich Thomas. Srdce se mi rozbušilo.

,,Ahoj Sáro." sklonila jsem oči.

,,Proč jsi tady?"

,,Chtěl jsem tě vidět."

,,Tak já už půjdu, máte si toho spoustu, co říct." promluvila náhle matka a vyšla ze dveří.

Nechala jsem vejít Thomase dovnitř a otočila se k němu zády, abych viděla z okna ven na ulici.

,,Chyběla jsi mi." přerušil to nekonečně ticho.

,,Ty mně taky." podívala jsem se mu do očí.

,,Nechtěla bys zajít na večeři?"

Byla jsem vděčná, že se k tomu nevracel a nemluvil o tom, co se stalo. Nechtěla jsem slyšet další omluvy nebo cokoliv, co se týkalo Phila.

,,Moc ráda."

Chtěla jsem začít od začátku a tentokrát pomalu. Thomas v tom nehrál žádnou roli, ale připadala jsem si divně. Jako bych byla nešťastně zamilovaná a ten dotyčný mě odkopl. Počínala jsem opatrně.

Snažila jsem se z toho trauma dostat sama, ale Lucy mi vyprávěla o tom, že jsou na tom mnohé ženy ještě hůř. Pamatovala jsem si každé její slovo, které mi říkala.

,,Víš Sáro, upřímně ti řeknu, že tebe znásilnil mladej a pěknej chlap, ale dovedeš si představit, že by tě někde v noci v parku přepadl tlustej fousatej dědek, kterej by smrděl vším možným?"

Už jen to pomyšlení se mi hnusilo.

,,V tom případě bych tady už s tebou nebyla."

Sledovala jsem Thomase, jak se na mě něžně usmíval přes jídelní lístek. Nacházela jsem odvahu, abych se mu podívala pořádně do očí, ale připadala jsem si jako bych ho podvedla nebo bych za všechno mohla já.

,,Nechtěla byses nastěhovat zpět do mého bytu?" chytl mě za ruku.

,,Nevím. Mám na všechna tahle místa divné vzpomínky."

,,Chápu to a možná bych pro tebe měl návrh."

,,Ještě než mi ho řekneš, chci tě poprosit, abys se mnou měl trpělivost."

,,To je přeci jasné. Nehnal bych tě hned k sobě do bytu, abych si s tebou užil."

,,Bojím se toho, ale chtěla bych být s tebou."

,,Teď k tomu návrhu. Chci se s tebou odstěhovat daleko odtud. Nechci být na blízku mému otci, tvé matce a nikomu jinému. Jen my dva. Co říkáš?"

,,Souhlasím."

,,Vážně?"

,,Ano a odjela bych klidně hned zítra."

,,Dobře, ty jsi moje královna. Jak poručíš, tak provedu." usmála jsem se.

,,Zůstal bys přes noc u mě?"

Nechtěla jsem mu naznačovat nic víc, jen jsem si chtěla zvyknout na jeho přítomnost a zjistit jak se z toho trauma mohu zapojit do milostného života.

,,Jestli je to tvé přání."políbil mi ruku.

Dorazili jsme do mého bytu a připadala jsem si jako panna. Nevěděla jsem, co říct natož co dělat.Třásla jsem se nervozitou, jakmile se vedle mě posadil na sedačku.Nechtěla jsem utíkat. Thomas mi nechtěl ublížit a Lucy měla vlastně v něčem pravdu. Mohla jsem skončit ještě hůř.

Chtěla jsem, aby si vedle mě lehl a držel mě celou noc za ruku. Ráno jsem se vzbudila a jeho ruka byla přehozená přes můj bok. Ještě v polospánku mi vlepil pusu do vlasů a roztomile zamručel.

Nechala jsem ho ještě chvíli spát, než jsem se vysprchovala a udělala snídani, kterou jsem mu donesla až do postele.

,,Jak se ti spalo?" zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.

,,Moc dobře."

Odstrčila jsem tác se snídaní a naklonila se k němu. Stýskalo se mi po jeho dotycích a polibkách.Byla jsem neskutečně šťastná, že jsem ho dokázala bez problému líbat. Ani se mě nědotkl, možná proto že jsem to po něm chtěla, ale nechtěla jsem ho nijak omezovat.

,,Jestli se mě chceš dotknout, udělej to. Chci vědět, jak daleko se mohu dostat."

Dotýkal se mě tak něžně, jako bych byla z cukru a já si toho cenila. Byla jsem od něho téměř dva měsíce a chybělo mi to. Překvapeně jsme se dostali velice daleko. Nechtěla jsem dojít až k samotnému sexu, ale byla jsem nadšená, že jsem si užila i tohle po tom všem, co se mi stalo.