Pomsta

43. kapitola

Celou noc jsem nezamhouřil oči. Pral jsem se sám se sebou a svými vnitřními pocity, které si protiřečily. Na jedné straně jsem chtěl být se Sárou a na druhé jsem neměl páru, jak se dívat po tom všem Philovi do očí.Uvědomoval jsem si, že jestli s ní budu, pořád budu mít ten nepříjemný pocit, když se s ním uvidím. Bude to něco jako výsměch, že on na ní neměl a já jí dostal.

Bylo mi ho líto a zároveň jsem nechtěl Sáru posílat k vodě. Troufal bych si totiž konečně vyřknout i konečný verdikt, že ona byla smyslem mého nového života.

Do domu jsem přišel přesně na oběd, ale seděl tu jen otec sám. Phil vyspával kocovinu a Sára ještě nevylezla z pokoje.

Neváhal jsem ani chvíli a chtěl jí vidět. Zaklepal jsem na dveře a chtěl vejít, ale měla zamčeno.

,,Sáro? Jsi v pořádku?"

Dveře se vzápětí otevřely a stála v nich s kufrem v ruce.

,,Co se stalo?"

,,Nic. Jen po tom všem už tu nechci být. Půjdu bydlet do toho bytu, který jsem si pronajala předtím."

Připadala mi nezvykle smutná a zamlklá. Takovou jsem jí neznal. Trhalo mi srdce, že byla taková bez života.

Akceptoval jsem její rozhodnutí a nabídl jí, aby bydlela u mě v bytě. Bratr to jistě pochopí a nebude dělat scény jako nějaký pubertální dítě.

Otec vystrašeně vyskočil, když uviděl kufr. Z chodby konečně vyšel i Phil a takový pohled,bkterý měl, jsem neznal. Měl ubrečené oči a vypadal strašně.

,,Sáro!" vyběhl k ní s vyděšeným výrazem.

,,Nedotýkej se mě." udělala krok stranou a schovala se za mě.

,,Stalo se něco?" nechápal jsem.

,,Musím s tebou mluvit. Prosím,Sáro." opět se mu hrnuly do očí slzy.

Nerozuměl jsem, co se tu dělo.

,,Dej mi pokoj." začala plakat i Sára.

,,Sáro. Promiň. Byl jsem na sračky. Jen mě vyslechni."

,,Jdi do hajzlu!" zakřičela na něho.

Dělo se tu něco, čemu jsem vůbec nerozuměl. Vypadalo to, že Phil se se Sárou pohádali.

,,Počkám v autě." vzal jsem kufr do ruky a hrnul jsem se ke dveřím.

,,Jdu taky."

,,Ale jestli spolu něco chcete vyřešit, tak ..."

,,Řeknu tu jen jedno, Philipe. Miluju jeho a ty jsi pro mě mrtvý."

Byl jsem šokovaný hned dvakrát. Zaprvé, že mi právě řekla, že mě miluje a za druhé, že jsem neměl tušení, co se stalo mezi Sárou a Philem.

,,Co se stalo?"

,,Nechci o tom mluvit." otočila hlavu a zírala z okýnka.

,,Pohádali jste se?"

,,Jo." odsekla.

,,To mě mrzí."

,,Mě ne. Je to kretén."

Taková slova vypouštěla a už to muselo být, když vyslovila sprosté slovo o mém bratrovi.

,,Odvezl bys mě k Lucy?"