Pomsta

16. kapitola

Pondělní ráno jsme vstávali dost časně, abych vyprovodil Paulu k autu.

,,Vrátím se ve čtvrtek nebo pátek. Dám ještě vědět."

,,Dobře."

,,Pořád nechceš vědět kam jedu?"

,,Tak kam?"

,,Řekněme, že chci podstoupit menší chirurgický zákrok."

Podíval jsem se na ní jako na blázna. Jestli si chtěla nechat něco na obličeji nebo si chtěla přioperovat další ruku, bylo mi to jedno. Můj názor na ní by to beztak nezměnilo.

,,V tom případě ti přeju, aby to dobře dopadlo."

,,Budeme si volat, ano?"

,,Jinak bych to těžko vydržel." zalhal jsem a pořádně jí políbil.

Přicházela zrovna Sára, proto jsem uškubl a vzal do ruky Paulin kufr, abych jí ho naložil do zavazadlového prostoru jejího auta.

,,Tak mami, opatruj se." objala jí, ale tak nějak znuděně.

,,Vy se mi tu opatrujte. Starejte se jeden o druhého." usmála se.

Stáli jsme mlčky vedle sebe a mávali jak na malé dítě.

,,Já už mažu do firmy, ten projekt nepočká." zahlásila.

,,Pojedu rovnou s tebou."

Popadl jsem tašku s notebookem a klíčky od auta a šel nastartovat. Zamkla dveře a nasedla si vedle mě. Opět jsem si všiml, jak jí sukně vyjela výš, ale položila si na klín kabelku, tudíž jsem se mohl věnovat řízení.

,,Kdo bude u toho projektu asistovat?"

,,Jason, Megan a Eric."

,,Jsou to profesionálové?"

,,Řekl bych, že jsou dobrý tým."

O našem rozhovoru ve vířivce nepadlo ani slovo. Možná na to chtěla zapomenout a nebo se na to chystá až po práci.

Jenže odpověď na její poslední otázku jí musela být jasná. Její provokaci jsem neměl šanci utéct. Bál jsem se nejvíc toho, že když teď budeme v domě bez Pauly, že to dopadne špatně. Cítil jsem se pevný a silný, ale ona to nějakým způsobem prostě uměla. Byla z části jako já. Nenechala se odbýt.

V práci jsme jen před několika lidmi vyjmenovali požadavky, které klient na projekt chtěl a začalo se makat na plné obrátky.

Naštěstí jsme v zasedací místnosti nebyli se Sárou sami, ale i tak jsem měl neustálý výhled do jejího výstřihu. Jason z toho málem začal šilhat a chvílemi chtěl nechat namontovat i zrcadla na strop.

Díky Jasonovi byla při práci alespoň pořádná legrace. Holky to braly moc vážně a Eric byl už starší chlap tudíž sice párkrát něco vtipného pronesl, ale neměl v krvi bavičství jako Jason.

Na projektu jsem zůstali dělat do osmi hodin jen s přestávkami na jídlo a kafe, proto jsem se cítil vyčerpaně.

Nastoupili jsme se Sárou do auta po osmé hodině a i ona sama přiznala, že je to náročné.

,,Jsi majitelka, nemusíš u toho být."

,,Chci se to naučit. Ty jsi taky výkonný ředitel a nemusíš u toho asistovat."

,,To sice jo, ale přeci jen mam radši všechno na očích rovnou, než aby mi to ve čtvrtek přinesli a nemělo to hlavu ani patu. Co bych s tím asi dělal?"