Pomsta

24. kapitola

Z jednání s bankou jsem přišel do kanceláře a Paula nebyla na svém místě.

,,Kde je Paula?"

,,Nevím, asi si někam odběhla."

,,Ještě skočím s těmi bankovními výkazy za finančním ředitelem a příjdu."

Celý den jsem se divil, že Paula odešla, nic neřekla a telefon mi nezvedala. Sára též nic nevěděla.

K večeru jsme se se Sárou vrátili domů a Paula na mě čekala v obývacím pokoji.

,,Sáro, mohla bys nás nechat?"

,,Jasně." byla stejně překvapená jako já.

,,Nikdy jsem si nevšimla, že máš tetování."

,,Proč se tak najednou divíš?"

,,Je to datum?"

,,Jo, ale proč? Co se stalo?"

,,Mohl bys mi ho ukázat. Jen ho chci vidět."

,,Kdo ti co řekl?"

,,Nemáš čisté svědomí, co?"

Bylo po všem. Paula se nějakým způsobem musela dozvědět, že jsem jí podvedl.

,,Nerozumím."

,,V archívu se o tobě bavily nějaký dvě holky."

Nechápal jsem ještě víc.

,,Jaký holky?"

,,Nezapírej. Jedna věděla o tvém tetování."

Tušil jsem odkud vítr vane. Další Sářina hra. Neměl jsem jí říkat o té žádosti o ruku. Všechno se mi snažila zbortit.

,,Bylo to ještě před tím, než jsme spolu něco měli." nesnažil jsem se zapírat.

,,Nelži."

,,Nelžu. Proč bych to dělal? Miluju tebe a dokonce jsem tě chtěl požádat o ruku." vyndal jsem krabičku z kapsy a tvářil se nešťastně.

,,Vážně?" zajiskřilo se jí v očích a věděl jsem, že Sáře plán nevyšel.

Paula spokojeně usnula a já jsem musel mluvit se Sárou. Takhle by to nešlo.

,,Nevyšlo ti to, co?" vyjel jsem na ní v kuchyni.

,,Nevím, co myslíš."

,,Ta pohádka o tý holce a mně." vysmíval jsem se jí.

,,To bylo teprve zahřívací kolo, zlatíčko."

,,Víš, že jsi pěkná mrcha?" přistoupil jsem k ní.

,,Vím. Nerada se dělím o své hračky."

,,Přestaň s tím a já ti vyjdu vstříc ve všem. Udělám co budeš chtít, ale už nic takového nedělej."

,,To zní dobře." usmála se a naklonila se ke mně.

,,Platí?"

,,Jak dlouho toho mám nechat?"

,,Nevím. Prosím tě jen, abys už přestala."

,,Tak dobře. Chci tě tedy hned teď."

,,Sáro!"

,,Žádné protesty." skousla si ret a nechala si spadnout ramínko od košilky.

Následoval jsem jí až do pokoje a udělal, co chtěla. Musel jsem se chudáček obětovat a předvést jí, jak dokonalý umím v posteli být. Měl jsem v hrsti obě, ale stále jsem neměl pod kontrolou celou Sáru.

,,Povíš mi konečně, proč se tak snažíš o matku?"

,,Ne. Kdybys na mě nekula plány, možná jo, ale teď ne."

,,Dobrá, nechám tě do svatby být."

,,Blázníš? Sáro, nepleť se do toho."

Usmívala se a já tušil, že s ní to nebude jednoduché. Bratr jí neuměl přidržet na uzdě a já jsem všechno dělal za něho. Nemohl se pak divit, že jsem všechno vzal do svých rukou.

,,Tati, Sára to málem podělala."

,,Jakto, kruci?"

,,Phil to s ní neumí. Měl by jí ve volném času zaměstnat."

,,Povím mu to."

,,Už je pozdě."

,,Co je pozdě?" šokovaně vystartoval.

,,Mám je teď v hrsti obě."

,,Cože?"

,,Musel jsem. Jinak by mě potopila. Sára to ví. Ví, že Paulu nemiluju a všímá si. Musel jsem přistoupit na plán B."

,,Jaký plán B?"

,,Phil mě zabije."

,,Co jsi jí řekl?"

,,Neřekl jsem nic. Spíš co jsem udělal. Promiň, ale bylo to fakt těsný."

,,Tak co jsi provedl?"

Nadechl jsem se a konečně to vyslovil.

,,Tati, vyspal jsem se se Sárou."

Otec si zakryl obličej dlaní a a kroutil hlavou. Rozhodně nebyl vůbec nadšený z toho, co jsem udělal.

,,Co jsem měl dělat?" rozhazoval jsem rukama.

,,Chceš nám to všechno podělat? Jestli se to dozví od Sáry, jsme namydlený. Jediný štěstí je to, že svojí matku nesnáší, ale to stále není jisté, že udrží jazyk mezi zuby."

,,Já vím, ale v tu chvíli jsem opravdu neměl jinou možnost."

,,Vždycky je jiná možnost."

,,Phil je k ničemu. Všechno jsem si musel vyřešit sám. Hlavně, že jsem mu neustále připomínal, ať jí zavolá. Vypráví mi pohádky, jak je z ní udělanej, ale pak se o ní nezajímá, tak co jsem měl, kruci, dělat?"

,,Tak Phil je ze Sáry udělanej a ty jí ... že já jsem tě tam pouštěl. Je to jako moje dcera, chápeš?"

,,Chápu, máš nějaký rady?"

,,Nevím. Co ona? Jak se teď k tobě chová?"

,,Asi jí po takové stránce vůbec neznáš, ale je to taky pěkná mrcha."

,,Bohužel svojí matku asi nezapře."

,,Takhle to nemyslím, ale je chytrá. Umí manipulovat s lidmi. Možná jsi měl pravdu, měli jsme jí to říct."

,,Už je pozdě."

,,To je."

Když jsem odcházel, otec byl zamyšlený a rozhodně nad něčím dumal. Otec byl na takové situace hlavička a věděl jsem, že něco vymyslí, proto jsem se musel svěřit. Nechtěl jsem to v sobě dusit.

Vrátil jsem se domů a Paula na mě čekala v pracovně.

,,Tome, měli bychom si popovídat."

,,Jasně, o čem?"

,,Mluvil jsi o tom, jak jsi mě chtěl žádat o ruku."

,,Rozmyslela sis to?"

,,Ano. Pod jedinou podmínkou."

,,Jakou?"

,,Nejsem žádná panna, abys se mnou nic nechtěl mít do svatby."

,,Já vím, ale třeba včera jsi ještě nemohla."

,,Já vím, že jsi do toho byl zapálený. Jen jsem ti chtěla objasnit, že pokud si tě mám vzít, chci vědět, do čeho půjdu."

,,Rozumím. Jakmile budeš moct, jsem připravený." usmál jsem se na ní.

Zaprodal jsem duši ďáblu. Tohle přeci nemůžu, nemůžu spát s Paulou. Do háje!