Pomsta

22. kapitola

Všechno se muselo odehrát extrémně rychle, protože se Paula mohla kdykoliv vzbudit. Beztak jsem to nevydržel. Sára na mě doléhala od poloviny filmu a já neměl šanci. Téměř hodinu jsem s napětí a nervozitou odolával, ale v určité chvíli se vše otočilo a já si prostě nemohl pomoct.

Vrhnul jsem se na ní a zlobil jsem se sám na sebe. Jakto, že jsem to před tím zvládl. Dokonce jsem svlékl i její podprsenku a zvládl jsem odolat. Proč jsem to nedokázal i teď? Věděl jsem totiž, že jakmile jí políbím, budu ztracený. Neskončil jsem jen u líbání a riskoval jsem celý plán tím, že jsem pocítil to proklaté teplo mezi nohama.

V posteli to bylo mnohem lepší než v té kuchyni, ale musel jsem se zaříct, že takhle to dál nešlo.

,,Jsi blízen, Sáro."

,,Neříkej, že se ti ten adrenalin nelíbil?" mluvila na mě z postele, když jsem se oblékal.

,,Tohle nejde. Už to nedělej."

,,Udělám, co ti na očích uvidím, milý Thomasi." naklonila hlavu a usmívala se.

,,Já tohle nemůžu. Takovou sviňárnu."

Sebral jsem se a odešel. Mísily se ve mně pocity euforie a strachu, že všechno praskne. Vysprchoval jsem se a ulehl vedle Pauly s myšlenkama na její dceru. Měl jsem chuť si dát pěstí.

,,Lásko." zašeptala mi do ucha Paula.

,,Hmm?" zamručel jsem a ucítil jak její ruka putovala k do mých trenek.

Vystřelil jsem jako blesk.

,,Kolik je? Musím něco zařídit." seskočil jsem z postele, prošel ranní hygienou a pospíchal za otcem.

,,Jak jsi na tom?" vyptával se.

,,Dobře, jen mě trošku znervózňuje ta Sára. Není hloupá. Ptá se mě na takový věci. Myslím, že něco tuší."

,,Říkal jsem, že jí to máme říct, ale ty pořád, že ne."

,,Je to tak lepší, ale potřebuju jí nějak odklidit."

,,Phil říkal, že je s ní na dobré cestě. Brzy to skončí."

,,Jakmile jí dostane, požádej jí o tu ruku."

,,Koupil jsem jí nějaký dárek. Když se teď vrátila."

,,Odkud se vůbec vrátila."

,,Nechala si udělat plastiku." ukázal jsem rukama čeho.

,,No to je dobré znamení. Chce se ti vyrovnat, proto podstupuje takové zákroky."

Trávil jsem u otce opět celé odpoledne a sledoval jak rehabilituje. Všiml jsem si pokroků a měl jsem radost.

,,Kde je vůbec Phil?"

,,Radši ti to ani říkat nebudu."

,,Proč? Je se Sárou?"

,,On ti to pak poví." usmíval se.

Nechal jsem se překvapit a dál se nevyptával. Bylo kolem páté, když jsem přijel domů. Otevřel jsem dveře a vešel do obýváku. Hned na to jsem pochopil, proč otec nechtěl říkat, kde Phil je. Seděl vedle Sáry a ...a držel jí za ruku? Nerozuměl jsem její hře. V noci chodí za mnou a teď se tu tulí k Philovi?

,,Thomasi..." vyběhla Paula, aby mě políbila.

Dal jsem si záležet, ještě ke všemu když tu byl i bratr a na truc Sáře.