Pomsta

4. kapitola

Po náročném odpoledne se Sárou jsem se dočkal zasloužené odměny. Paula za mnou přišla a pozvala mě na rodinnou večeři.

,,Teď když se s dcerou znáte, tak bych byla ráda, kdybys přišel." koketně se usmála.

,,Rád."

Otočila se a procházela kolem mě jako by si spletla přehlídkové molo. Každopádně jsem si gratuloval k úspěchu.

Zůstal jsem schválně poslední v kanceláři a nechal všechny odejít. Tušil jsem, že Paula tu zůstane se mnou a já si mnul ruce.

Dřív nebo později to muselo přijít. Nahodil jsem sladký úsměv a obešel stůl. Pozorně mě sledovala a když jsem byl těsně u ní, lehce jsem se nahnul. Chytila se aniž bych se musel snažit. Zavřela oči a líbala mě. Spolupracoval jsem, ale kdyby otevřela oči, viděla by, že moje oči zůstaly otevřené.

Chytl jsem jí za boky a vyzvedl na stůl. Strhla ze mě sako a snažila se mi dostat do kalhot. Problém byl ten, že se mnou nic nedělala, i když jsem se vážně snažil. Zkoušel jsem si představovat někoho jiného, ale nešlo to. Proto jsem nenápadně nahmatal svůj mobil za jejími zády a zavolal si na služební telefon, abych to včas mohl ukočit.

Nebyla tak ošklivá, ale mně se hnusila jen tím, co provedla. Měl jsem především dohodu sám se sebou, že s ní spát nebudu. Nemohl bych se sám sobě podívat do očí.

Pustil jsem jí ve vteřině a oběhl stůl, abych hledal vyzvánějící telefon v zásuvce stolu.

Nechali jsme to plavat. Na rychlovku jsem se doma převlékl a dorazil k Paule domů. Měla rozhodně nádherný dům, ale kdo jí k tomu dopomohl? Můj invalidní otec.

,,Že dorazila Sára? Něco jsem zaslechla."

,,Paulo, chceš jí říct, že jsme spolu už teď?" chytl jsem jí za ruku.

,,Vážně?" usmála se.

Trochu jsem zatlačil na pilu, ale vyšlo to. Oznámila to Sáře a bylo po všem.

Jediné, nad čím jsem nemohl přestat přemýšlet, byla Sára a její smutné oči. Věděl jsem, že jí zemřel otec a teď i Brian, ale o jeho z mrtvých vstání věděla. Měla by být veselejší. Navíc mi přišla lehce arogantní, ale možná to jen dělala. Navíc se člověku vůbec nedívala do očí a to hned několikrát. Pokaždé uhnula nebo se dívala do země.

Ještě ten večer jsem se sešel s otcem, abych se mu pochlubil.

,,Takže můj syn chodí s mojí exmanželkou. No není to k smíchu?"

,,Je to příšerný, tati." svěřil jsem se mu.

,,Líbal jsi jí?"

,,Tati, nemluv o tom. Je to něco jako dělají herci ve filmech. Oči mi zůstaly otevřené."

,,Je to coura, hnusná coura." nadával.

,,Však mi jí ukážeme." poplácal jsem ho po zádech a dodal trochu dobré nálady.

Ráno jsem vešel do své kanceláře a na mém křesle seděla Sára a nad ní stála nějaká její kamarádka. Jedna se na mě usmála a pozdravila. Sára se na mě povrchně podívala a koutkem oka zkontrolovala své hodinky.

,,Deset minut, pane Coopere."

,,Myslel jsem, že si tykáme." zamračil jsem se.

,,Víš, co Sáro, zavolám ti odpoledne. Měj se." rozloučila se s námi Lucy, jak se mi představila a odešla.

,,Myslíte si, že když spíte s mojí matkou, že budete můj otčím nebo co?"

Polkl jsem na prázdno. Ta holka měla páru.