Pomsta

12. kapitola

Sára sešla z podia a nejspíš se o něčem začala dohadovat s matkou. Chvíli jsem je nechal, protože obě vypadaly naštvaně. Chtěli jsme je poslat proti sobě a Sára sebou nenechala manipulovat jako dřív. Umlčela jí před mýma očima, za což jsem jí málem složil poklonu.

Toužil jsem jít za Sárou a nějak jí slovně podpořit, ale musel jsem dělat pejska Paule. Naštěstí za ní šel Phil, tak mě uklidnilo, že nebude sama.

Netušil jsem vlastně proč, ale odešla bez rozloučení z večírku. Phil mi napsal textovku.

,,Je na máti dost naštvaná. Jsme na dobré cestě. Mimochodem, zkusil jsem jí dát pusu."

Přečetl jsem si jí a hodil na něj překvapený výraz. On jí zkusil dát pusu?

,,A co ona?"

,,Nic moc. Zdrhla."

Tak to bratr nezabodoval. Jakmile zdrhla bylo to špatné znamení.

,,Uspěchal jsi to. Musíš pomalu."

,,Nedala mi facku. Zkusím jí zítra zavolat a omluvit se."

,,To by možná mohlo pomoct."

Naložil jsem si další whisku na nervy a myšlenkama jsem byl jinde.

,,Nepůjdeme ke mně?" pošeptala mi do ucha.

Rozhodl jsem se tam jít, ale i když jsem sílu alkoholu pociťoval, nemohl jsem prostě udělat ten proklatý krok a vyspat se s Paulou.

Vystoupili jsme z auta a vešli do obývacího pokoje. Celou cestu mi Paula vyprávěla samé blbosti, které jsem slýchal od nadržených puberťaček a pak mi pošeptala, že jí můžu pomoct z šatů. Radši jsem na to nereagoval a nechal jí, aby se z nich dostala sama.

Když se pak Paula podívala přes mé rameno a mluvila na někoho, otočil jsem se. Neměl jsem se otáčet. Stála tam Sára jen v miniaturní krajkové košilce s hlubokým výstřihem. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se zakrýt mé zírání. Kdyby to nebyla Paulina dcera, už bych se začal snažit, ale ona pro mě byla zakázaná.

Nemohl jsem si pomoc, ale chvílemi mi přišlo, že mě provokovala. Nechtěl jsem si to připouštět, proč by to dělala? Možná aby naštvala matku?

Tvářila se a chovala se jako profesionálka. Postavila mi kafe na stůl a já nevěděl kam s očima. Měla tak napěchovaný výstřih, že jsem musel sevřít dlaň v pěst, abych zakryl ten pocit chtíče.

Sedla si vedle mě a dotkla se mého kolene. Zvedl jsem pohled a vzájemně si pohlédli do očí. Přehodila si nohu přes nohu a dotkla se mě ještě víc. Bušilo mi srdce a kdyby nebyla v domě její matka, nejspíš bych něco udělal, ale později bych litoval.

Na rozloučenou mi položila ruku na stehno a popřála mi hezké sny. Ta malá mrcha. Zkoušela to na mě, jinak jsem si to nedokázal vysvětlit.

Konečně mé rozptýlení odešlo do pokoje a Paula donesla lahev vína. Nalila dvě skleničky a šla do kuchyně pro chipsy. Vyndal jsem si z vnitřní kapsy saka rozdrcený rohipnol a nasypal jí ho do vína. Jinak to nešlo, prostě jsem musel.

Netrvalo dlouho a začaly se jí klížit oči. Věděl jsem, že mě čeká jen pár minut. Odvedl jsem jí do pokoje a prošel si standartní předehrou. Než jsem se svlékl, usnula. Měl jsem nutkání zaklepat na Sářin pokoj, ale držel jsem se. Každopádně jsem si nechal jen spodní prádlo, stejně tak jako jí a ulehl vedle Pauly.

Moje myšlenky se chvíli ubíraly směrem k Sáře. Co to na mě, kruci, zkouší? Byl jsem přesvědčený, že to dělala na truc matce, ale mohla to také brát vážně.

Nebyl jsem ve své posteli, tudíž jsem se probudil kolem sedmé ráno. Hodil jsem sprchu a tím jsem probudil i Paulu.

,,Ahoj zlato." usmála se na mě z postele.

,,Dobré ráno."

,,Jak to děláš, že vypadáš tak neodolatelně i po ránu?"

,,A ty jsi tak sladká, když spíš." zalhal jsem.

Začínal jsem v tom být fakt dobrý. Používal jsem fráze, které jsem nikdy nikomu neřekl, protože jsem se cítil trapně. Věřil jsem tomu, že kdybych tuhle větu použil třeba na Sáru, vysmála by se mi.

Sešli jsme do jídelny a připravili si snídani. Nandal jsem si míchaná vejce a toast. Vychutnával jsem si čerstvý džus a pohled na přicházející Sáru.

,,Dobré ráno. To nemáš nic na sebe?" rozčílila se opět Paula.

,,Jak mám vědět, že tu bude i přes noc." zaslechl jsem jak jí odpovídá u kuchyňské linky.

Vypadala tak něžně a svěže. Ucítil jsem z ní vůni ovoce, proto jsem se zhluboka nadechoval.

,,Mohli bychom vyrazit hned po snídani, co vy na to?" navrhla Paula.

,,Proč ne?" nadzvedla Sára ramena a tvářila se otráveně.

,,Zastavím se jen doma pro pár věcí." dodal jsem.

,,Tome, napadlo mě. Co kdyby ses sem na nějaký čas třeba přestěhoval?"

Sára se rozkašlala po napití džusu a přišlo mi, že z toho byla pobavená.

,,Nevím. Sára tu taky bydlí. Možná byste si o tom nejprve měli promluvit."

,,Sáro? Vadilo by ti, kdyby tu nějaký čas zůstal?" podívala se jedna na druhou.

,,Pro mě za mě. Stejně si uděláš, co budeš chtít."

Vzala si pomeranč do ruky a ladným krokem odešla z jídelny.

,,Na to kolik jí je. Chová se jako puberťačka." okomentovala jí Paula.

,,Řekl bych, že musela dospět dost brzy, po tom co prožila."

,,Tak že to dohání teď?" usmála se.

Po snídani jsem vyrazil do bytu, abych si zabalil pár věcí na pár dní. Převlékl jsem se do trička s límečkem, sportovní mikiny s kapucí a sedřených džín. Vrátil se zpět do domu Pauly a už byly obě nachystané v obývacím pokoji.

Měla bílé kalhoty, které obepínaly její dlouhé nohy a krajkovou děrovanou halenku, zpod které byla jasně vidět černá ozdobná podprsenka. Sice přes ní měla sako, ale nešlo se dívat jinam. Paula si oblékla dost mladistvě do oranžových kraťas, bílého tílka s výstřihem a též oranžového saka. Nesedělo mi to k jejímu věku, ale pochválil jsem jí to samozřejmě.

Kamkoliv jsem se hnul, všichni očumovali. Několik chlápků se dokonce i zastavilo, aby si holky prohlédli. Vysvitlo dokonce sluníčko, tudíž jsme všichni vytáhli sluneční brýle a náhle bylo dovolené zírat kam se komu zachtělo, třeba Sáře do výstřihu.

,,Jen si odskočím. Počkejte tu na mě." zahlásila Paula.

,,Jasně." odvětil jsem.

Se Sárou jsme se na sebe podívali a mlčeli. Včera jí to přeci tak povídalo a najednou nic? Nenapadlo jí samozřejmě nic jiného, než že si sako svlékne a nechá své průhledné děrované triko odhalovat její podprsenku. Věděl jsem, že na mě zírá. Měla sice brýle, ale byl jsem si jistý.

Rozčilovalo mě, že jsem neměl páru, co tím sledovala. Chtělo se mi jí zahnat do kouta. Jak by zareagovala, kdybych na ní uhodil? Motala se jen kolem horké kaše nebo by do toho šla?