Pomsta

25. kapitola

Z té svatby jsem neměla radost, ale stanovila jsem si tím datum, kdy matku připravím o všechny sny a naděje, přesně tak jak to provedla ona mě. Bude to v ten den...

,,Briane, jak se ti vede? Co tvá rehabilitace?"

,,Je to lepší. Dlouho jsi tu za mnou nebyla. Co kdybys přišla na oběd v sobotu?"

,,To bych moc ráda."

,,Už totiž ani nevím jak vypadáš. Jen z vyprávění od Phila."

,,Ale Phil často přehání. Nemůžeš mu všechno věřit."

,,Těším se na tebe."

Čtvrteční den utekl jako voda. Večer jsem měla promluvu s matkou a to se mi vůbec nelíbilo.

,,Jaké šaty by se ke mně hodily? Vybrala jsem si jich pět, ale nevím, které."

,,Měla bysis je nejprve vyzkoušet?"

,,Ale jo, jen které by se líbily tobě?"

,,Mně se líbí ty jednoduché."

,,Jen to řekni rovnou, že jsem stará plechovka."

,,Tak to není. Nezapomeň, že je to tvá třetí svatba."

,,A no jo. Vezmu si tyhle. Potřebuju pomoct s přípravami."

,,Kdy? Který den?"

,,Za měsíc. Dvacátého."

Pečlivě jsem si zapsala toto datum do kalendáře, protože to bude den D.

Z neustálých příprav a organizování jsem byla unavená. Utratila jsem spoustu svých peněz, ale za tu pomstu to stálo.

,,Poobědváš se mnou alespoň ty?" žadonila matka.

,,Jsem pozvaná k Philovi na oběd, omlouvám se."

,,Celý den sama, báječný."

,,Copak Thomas tu nebude?"

,,Taky někam odjel." protočila panenky.

,,Nebudu pryč celý den. Na večeři se mnou počítej." zželelo se mi.

Taxík mě vysadil před Brianovým domem a dveře mi otevřel sám Phil.

,,Ahoj." usmáli jsme se na sebe a dali si pusu.

,,Tak kde je ten můj marod?"

Vešla jsem do jídelny a objala Briana.

,,Tak se posaď. Přivedl jsem tě sem především proto, abych tě seznámil ještě s jedním členem rodiny."

,,Matkou?"

,,Ne. Mým druhým synem."

,,Ty máš ještě jednoho syna?" divila jsem se.

,,Ano staršího než je Phil."

,,Ještě nedorazil." konstatoval Phil.

,,Počkáme. Jen mi slib, Sáro, že si po vašem seznámení ještě sedneme a v klidu si popovídáme."

,,Jistě. Proč ne?"

,,Uvidíš. Popovídáme si sami."

,,Mluvíš tak tajemně." usmála jsem se.

,,Ahoj." zaslechla jsem ze dveří známý hlas.

Okamžitě jsem se otočila a přešel mě veškerý smích. Zůstala jsem na Thomase zírat jako bych tomu nevěřila.